Tak já teda taky přispěju nedávnou story... 17. 8. jsem jel pro babču na chalupu, a protože to byl na den přesně rok, kdy mi připsali na úřadě 3 body a ten den jsem si to ověřil na poště - byl to tedy poslední den, který mi chyběl do odmazání, jal jsem se echtovně dodržovat předpisy a rychlost zejména. Vědom si různých nástrah po cestě v podobě radarů, fikaně jsem si pro totální sichr vzal auto od partnerky, na které jsem jí hned po koupi nalepil takové velké Z v kruhu (přítelkyně měla sice papíry 5 let, ale praxi nulovou, a tak aspoň tohle placebo jsem tam dát zkrátka musel a i když už teď po roce a půl jezdí celkem obstojně, raději ho tam nechávám), což je samozřejmě kór na malém 10letém puntu jako hadr na býka pro nejméně polovinu řidičské populace.
Jedu si to takhle zpátky a v Krnově se na mě nalepí nějaká mladá čubička, co jí ještě inkoust v papírech neuschnul, která ve svém obstarožním bílém méganu sedan první generace před faceliftem vytuněném korozí veze svou pubertální bloňdatou kamarádku. Evidentně jí vadilo jet za někým, kdo se v obci vleče 50, ale jak jí absolutně chyběly zkušenosti, nedokázala se za obcí nikdy rozjet tak rychle, abych jí nezmizel z dosahu. Teoreticky to bylo 60 vs. 75 koní (čert ví, kolik jich v průběhu let na každé straně chcíplo) při podobné hmotnosti, mě ale limitovaly větší kola se širokými gumami, které sice z punta dělají držením motokáru, ale ubírají na akceleraci. Takže v okamžiku, kdy se mégane mohl rozjet, tak jsem neměl moc šancí.
Jenže ta slípka tu šanci vycítila až po 20 kilometrech za křižovatkou v Neplachovicích ve směru na Opavu - někdo to tam zná, pro ostatní přiblížím - rovná cesta široká na 3 pruhy, ofiko v každém směru 1 a 0,5 krajnice. Neb mi lezla na nervy (a já jsem nervák), tak jsem tušil, co bude následovat a neměl jsem v úmyslu jí tu ptákovinu usnadnit, proto jsem jel spíše ke středové čáře a reálnou 90kou, ale konstantní. V protisměru auto a co ta husa udělá? Suveréně dala blinkr, a aniž by měla větší rychlost, začala tak 100kou předjíždět. Nechal jsem ji chvíli vydusit a pak jsem jí samozřejmě uhnul, protože při čelním střetu s tím volvem naproti by moc šancí neměla, to volvo i kdyby uhlo až na kraj, tak by se tam 3 auta nevešla. Zatroubil jsem na ní, mladice se ani neobtěžovala dát blinkr a suveréně jela dál a plynule zrychlovala, co to šlo (v intecích toho méganu asi 130-140).
V tu chvíli se ve mě začala vařit krev více než obvykle (sám nevím proč), šlápnul jsem na to dojel ji, vědom si babičky před 80kou jsem ani moc sprostě nenadával, ani nedělal blbosti a prostě se za ně přilepil, ale tak, abych měl prostor na brždění. Provoz to usměrnil tak na 100 km/h. Holkám asi došlo, že to Z na zadku auta nepatřilo mi, spolujezdkyně se otočila a jak viděla můj naprdnutý ksicht, tak hned začala koukat už jen před sebe, dokonce i nohy z palubky si sundala. Řidička konečně začala sledovat taky vnitřní zrcátko a největší sranda byla je pozorovat, když jsme v Opavě dojeli na kruháč u coopu - to asi fakt čekaly, že je z toho auta půjdu vysypat... Projel jsem za nima ještě městem a na křižovatce u východního nádraží, když odbočovaly doleva, jsem jim symbolicky najel blíž k pravoboku. Možná pochopily, že udělat jim to někdo při tom jejich předjíždění, tak je po nich.
Proč to píšu - problém je, že současná omladina má auta dostupná, občas i výkonná, a hovadské chování vidí u svých vrstevníků i rodičů, až jim nakonec přijde normální. Předpisy je nezajímají a myslí si, že jim z té cesty vždy prostě někdo uhne. Jenže každodenně nám média ukazují blázny, kteří by je z té cesty vytlačili a nechali s sebou vzít i nějakou rodinu z protisměru. A když sedláme ty naše jednostopé mouchy, tak jsme pro ně v podstatě už totální vzduch. Ač nejsem příznivcem násilí, tak si myslím, že tohle by z nich rodiče fakt měli vymlátit...
Za ten rok, co jsem jezdil s očima nalepenýma na tachometru, jsem se celkově hodně zklidnil a dost vystresoval každou viditelnou hlídkou i radarem, a tak jen podporuju řidičáky na zkoušku, omezené bodové limity a jakákoliv další opatření, které tu mladou krev nechají déle přežít a nám o něco starším dají větší šanci, že nás nezabijí, ani nebudou tolik ohrožovat... Ze mě to naštěstí dostalo tolik adrenalinu, že teď zase pár let budu v klidu a jen nadávat.