Strach

Zdravím Vás kolegové, potřeboval bych jednu radu nebo spíš nějaký vaše vlastní zkušenosti. Vloni jsem si na scootu celkem slušně namlátil (měsíc doma) a teď teprve nacházím odvahu na něj sednout zase. Ale mám jeden problém, nějak se bojím asi víc než je zdrávo. V každý zatáčce vidím kluzkej písek (i když tam není), nebo všude vidím nějaký vyjetý koleje. Došlo to dokonce tak daleko, že se vyhýbám místům, kde jsou tramvajový koleje (neb na nich jsem si právě zalítal ). Tak bych jen rád věděl, jestli někdo nemáte třeba nějakou podobnou zkušenost a taky třeba jestli někdo neví, za jak dlouho se dá tahle drobná hysterie překonat. Určitě se na to nechci vykašlat, hrozně mě to láká a budu jezdit dál, jen bych se chtěl přestat tolik bát. Díky a nemějte mě prosím za magora

Nech pud sebezáchovy pracovat! Udatnejch hrdinů jsou plný hřbitovy.

Já měl podobný strach, ale po bouračce v autě. Jakmile se někomu třeba jen v dáli rozsvítily brzdová světla, hned jsem šel taky na brzdy, trvalo to asi 5 dní. Na tvém místě bych si vyjel někam za město, kde se pěkně jezdí a velmi pohodovou jízdou se snažil navnadit na jiné myšlenky při jízdě.

Jo tak tohle znam a ja tomu rikam sbirani zkusenosti Clovek az sebou sekne, tak si teprve uvedomi riziko napr. jizdy po kolejich, bilych pruzich, v desti, atd Ted uz si proste budes davat vice pozor a to je zcela normalni.

nejlíp se toho zbavíš tak,že budeš jezdit...časem se zase otrkáš,ale budeš zkušenější o to co se ti stalo...timhle snad prošel každej kdo ježdění, na motorkách všeobecně, bere trochu vážně...hodně další KM bez nehody.

Vloni mě sejmul frajer na kruháči. Od tý doby koukám, jestli mě přijíždějící opravdu vidí a brzdí a už na to slepě nespoléhám... Jezdi a čas tě vyléčí ..... Mě už léčí přez půl roku a stejně jak přijedu na kruháč mám oči na šťopkách ....

Přesně tak, musíš ten strach vyjezdit... jen buď víc opatrný

Mám to taky za sebou, ale už si na to ani nevzpomenu, je to víc jak 20 let. Jakmile jsem se dal já a motorka dahromady a poprvé vyjel, jezdil jsem jak podělanej a v křižovatkách jsem přibržďoval i když jsem byl na hlavní, pač ten co mne smetl nerespektoval jak mne tak ani stopku, za 2-3 týdny se to vrátilo do starých kolejí a jezdil jsem jak před tím, to chce čas.

Díky pánové, taky si myslím že to snad brzo přejde. Díky za rady

Nějakej pád už mám taky za sebou. Ten největší (naštěstí bez zranění, když nepočítám naražený žebra) byl v Praze a to právě na mokrých kolejích. Když jsem scoota opravil, tak jsem pak kdykoliv jsem koleje přejížděl jel hóóódně pomalu a s velkým respektem. Trvalo to pár týdnů, ale při jízdě v dešti, po kolejích, přechodech apod. si dávám větší pozor pořád

Rozhodně na to nemysli tak, aby jsi pokračoval ve svém zpátečnickém počínání. Znám to poměrně čerstvě a už se těším jak vyjedu i když pochybnosti kde a jak budu reagovat a kde a jak se nechám unést určitě jsou.
Doporučuji, si opravdu vyjet někam stranou, kde nebude až tak hustej provoz, projet si pár zatáček (přehledných) středem i krajem aby jsi si uvědomil chování v takových situacích. Určitě zkus způsoby brždění a pokus se odhadnout vzdálenost, kdy zjistíš že je realita jiná dle podmínek na cestě. Věř že se po 14ti dnech jakéhokoli ježdění na toto budeš dívat z jiného pohledu. Ale obezřetnost je určitě na místě.
Jo a stím štěrkem na cestách počítej určitě, na cestách nižších tříd i do půl léta. Aktuálně je to 50 na 50 štěrk a díry.

Já byl zdrátovanej asi osm měsíců. Za dva měsíce jsem si už koupil novýho skútřika (ten starej to nějak nevydejchal a zdrátovat jako já nešel) a měsíc na to jsem i s drátama drandil Alpy. Za měsíc zase rána (ale to už odnes jenom skútřík). Chce to hlavně brzo začít. Tím nechci říct, že jsem nebyl po, když jsem na to znova vlez. Můžeš si zlomit nohu na schodech a stejně po nich budeš chodit,...

Jak píšou všichni, já měl papíry půl roku a už jsem měl nehodu. Nebylo to moje zavinění, ale taky jsem se dost sklouzl a narazil. Nic se mi až na odřeniny a dodělaný oblečení nestalo, ale od té doby když vidím za volantem Vietnamce, tak už automaticky zpomaluju a hlídám si jeho zadek, nebo jak se na mě lepí a co dělají...hned po nehodě jsem byl plnej zlosti a ten "divnej" pocit na mě přišel až další den s myšlenkama na to co kdybych jel rychlejc atd..ale jezdím dál, na silnici si můžeš dávat majzla a pak tě někdo odkrouhne v obchodě nebo v podchodě.

dneska jsem se jel projet a předemnou dva skútry, jeli jsme společně přes celé město a pak za městem serpentiny. musím říct, že tu cestu znám víc než dobře jak v autě tak i na motorce. jel jsem se strachem celou cestu, a stejně mi ujeli, nebylo to o výkonu, ale o hranici, kterou měli oba jezdci sakra posunutou. myslím, že určitou mírou máme obavy ze stejných věcí, koleje, bílé čáry, písek. sice zatáčky opatrněji, osobně přechody zásahně mezi pruhy, ale za zatáčkou stačí přidat a jsi pryč, tak proč hned jet na krev na rizikových místech.

Znám to taky. Před léty jsem se vymáznul na olejový skvrně a výsledek- sedm měsíců v nemocnici na chirurgii. K motorkám jsem se vrátil po 15ti letech.