Sraz skútrů Vespa v Italském Triestě – aneb jak se zúčastnit
01 zář 2012, 20:12
Sraz skútrů Vespa v Italském Triestě – aneb jak se zúčastnit i s 50ccm
Začalo to jednoho krásného dne, kdy jsem byl unešený z velmi příjemné atmosféry na letošním pražském srazu Vesp, kde jsem také obdržel letáček na sraz Vesp do italského
Trebiciana hned u Trieste. Bylo to velmi lákavé se zúčastnit srazu a popravdě přítelkyně to brala už jako uzavřenou věc, že jedeme po vlastní ose na 50tkách, prostě bylo rozhodnuto.
Příprava skútrů proběhla jen na přítelčiným skútru, jelikož pořekadlo „kovářova kobyla chodí bosa“ je u mě velmi výstižné, a tak jsem provedl kompletní údržbu a výměnu všeho možného jen na Malaguti skútru, na kterým mě doprovázela na cestách.
Na svůj skútr Vespa LX 50ccm jsem se dostal ve středu večer a zvládl jsem akorát vyměnit svíčku, kterou jsem si vzal jako náhradní a na náhradní sem úplně zapomněl. O balení věcí, o tom bych už raději pomlčel, u toho jsem skoro usnul. Vždyť bylo 10hodin večer. Komu by se chtělo po celodenní práci? A kudy pojedeme? Tato otázka padla někdy kolem 11 hodiny. Koupil jsem pro jistotu novou mapu, abychom měli aktuálně zakreslené hlavní silnice. Přece jen s 50ccm na dálnice a silnice pro motorová vozidla by se nemělo. Ale kde je Trebiciano? To na mapě zakreslené nebylo.
Den 1.
Budík natažený na 6 hodin a mrtvo. Nikdo nemohl vstát. Nakonec jsme vyjeli v 8 hodin ráno z Olomouce. Cestu jsme průběžně plánovali během cesty a tak se různě měnila. Cesta vedla přes Brno, Znojmo do Rakouska Horn, Krems an der Donau, St. Polten.... a jak tak jedeme, tak proč to doopravdy nevzít přes Grossglockner? Ale vyjedeme to? Spíše jsem měl obavy s Vespičkou, jestli to zvládne, jelikož první větší kopec za Mariazell a jejda, problém. Skútr se asi porouchal. Ba co, vždyť jedu 7km/h. Vůbec to nejelo a skútr se neporouchal, jen ten kopec nezvládal a to mě děsilo jestli vůbec dojedeme. Blížil se večer a ujeto něco málo přes 500km a pěkně děsivě se začalo blýskat, tak jsme se raději ubytovali v nejbližším kempu, co jsme našli. Kemp jsme samozřejmě našli, ale bylo 9 hodin večer a recepce jen do 8 a pak až ráno a to by nám nepomohlo. Čím blíž byly bouřící mraky, tím méně jsme přemýšleli a stan si postavili i bez ohlášení v kempu. Vždyť to zaplatíme ráno. Ještě jsme ani stan nevybalili a už jsme dostali kázání. Ještě že jsem moc nerozuměl, jen to, co jsem chtěl rozumět.
Den 2.
Budíček ráno nebyl, jelikož pršelo a vůbec se nám do deštivého počasí nechtělo. 70km ke Grossglockner a spoustu kilometrů do Trieste, tak kam vyrazíme? Zdolávání vrcholů asi vynecháme, bude tam pěkně pršet a nic z toho nebude, si tak říkáme. Ale jak tak máme vše sbalené, najednou se obloha začíná protrhávat a je rozhodnuto. Vrchol se musí pokořit. Čím víc se blížíme k mýtné bráně ke vstupu, tím mám větší obavy, jestli to nepojedeme zase nazpět a nebudeme vše muset objíždět. Přece jen to je 50ccm a už včera jsem měl s rychlostí trochu problémy. Ještě před mýtnou bránou potkáváme motorkáře z Brna, prohodili s nimi pár slov, popřáli nám hodně štěstí a odfrčeli nahoru.
Tak ty už nepotkáme, mě bylo jasný. Kopec za mýtnicí, plnej plyn, na tachometru 30km/h, potom 25, 20 a jeje ještě větší kopec se objevil. 5km/h to je o život Vám řeknu, když takhle ochabne stroj a máte s bágly udržet rovnováhu, když Vás předjíždí auta a motorky. No nic dáme pauzu, přece jen to skútru prospělo. Rozjíždíme se z 1. parkoviště a ouhá ono to jede zase 20 km/h ale nadšení pomizelo hned po pár stovkách metrů. Kontrastní pružina už se asi přehřívá a měkne. Variátor má čím dál těžší převod až zase skoro na hranici 5km/h a po chvíli to znovu akceleruje, začíná to fakt vypadat nadějně, že to projedeme, do té doby, než jsem začal předjíždět cyklistu. To je ostuda. Jsem vedle něj a skútr přestává jet. Jedem vedle sebe a jen tak na sebe koukáme a pak výbuch smíchu a ajeje akcelerace. Vespa se probudila a zapojila všechny koně a neuvěřitelnou rychlostí 15km/h jsme se tak tak dostali nahoru na rozcestí. Na rozcestí doleva po kostkách nahoru. Ojojoj tady to bylo velmi strmé, i motorkáři žasli udivením, co to sem jede. Teda spíš nejede. Tady jsem musel párkrát zastavit, aby se variátor trochu vzpamatoval, jelikož kontrastní pružina to vůbec nezvládala a přítlak byl tak slabý, že skútr zastavil a dokonce už aji zdechl. Znovu nastartovat a pokračujeme. Ale co teď, si říkám, mám sjet dolů na rovinku, abych se mohl do toho kopce rozjet? Vždyť to spálím spojku, jsem si říkal, ale né nakonec stačilo jen se s tím trochu odrážet a motorem si pomoct, jak se to rozjelo už to frčelo a tak to bylo každou chvíli.
Po zdolání vrcholu jsme jeli na druhou stranu na ledovec, kde jsme potkávali motorkáře a ti nám mávali a ukazovali, že je to super a docela dost fandili. No myslím, že to jen tak nezapomenou.
Byli 3 hodiny odpoledne a my jsme projížděli Grossglocnerskou bránu směrem k Itálii, kde jsme pokračovali směr Tolmezo, Udine, Trieste a pak hledali Trebiciano, které jsme naštěstí našli ještě ten den. Na srazu to žilo. Vespa kam se podívám. Najednou tak poslouchám, někdo volá. Ano vítali nás Češi z Vespa klubu. Sraz byl z mého pohledu takový v Italským stylu,volná zábava a tak mi naprosto vyhovovalo tolik fajn lidí z česka, o zábavu nebylo nouze....
Celková cesta z Olomouce do Trebiciana cca 930km
Den 3.
Ráno nás vzbudilo horko ve stanu, takže budíček k nevydržení, vstávat se prostě musí. Vydali jsme se na nákup do Trieste a zase zpět. V 10 má být vyjížďka na Slovinsko. Ale co se tak doslýchám, tak se to ruší, že se jim porouchal autobus a na tolik Vesp nemají na Slovinsko povolení. Tak nic, rozhodlo se a frčí se k moři na koupačku. Počasí k tomu bylo stvořené. Koupačka, obídek, koupačka, návštěva zámku a zase koupačka. Pak se pokračovalo na návštěvu místních jeskyní, kdy jsme nepokračovali a rozhodli se pro vlastní plán. Vydali jsme se společně na Vespě podél pobřeží na Slovinsko a Chorvatsko, kde se projevil první problém na Vespě. Do kopce před Chorvatskem přestala jet. Auta troubila a já myslel, že jsme dojeli. V ten moment jsem musel mít tep na maximum, už jen na pomyšlení, že kvůli raním nákupům jsem vytáhl všechno nářadí ze skútru a druhý skútr máme v kempu, telefonní kontakt akorát tak domů do ČR. No děsný pocit to byl. Nakonec se napálila svíčka a stačilo ji jen vyčistit. Sice to chvíli jelo jako že spíš nejelo, ale po chvíli se chytla a frčela. Njn, říkal jsem si, proč jsem si zapomněl vzít náhradní svíčku? Ještě na to všude upozorňovali, ale znáte to? To je zákon schválnosti. Tak jsme tak frčeli směr Trieste a jak tak projíždíme Trieste z druhé strany, nějak se nemůžeme zorientovat a projíždíme uličkama cik cak až najednou objevíme cestu nahoru. Úzká, plná zatáček, kostek… něco mi to říkalo, jako by mi o tom včera povídali u stolu, že se u této zkratky ocitli včera se skútry nad 125ccm a jelo jim to tak max 30km/h, že to by asi 50ccm nedala. No měli pravdu. Po pár desítkách metrech to ve dvou přestalo jet, tak přítelkyně vysedla a já ji říkám: „Já s tím vyjedu a ty dojdi nahoru.“ Jenže omyl. Jak jsem tak jel nahoru, tak zjišťuji, že to nemá konce to stoupání, tak se vracím, ať si nasedne, že to budeme muset vyjet. Vyjet se nám to podařilo ale tak na 10x nejmíň. Vždyť z výfuku se ozýval prasčivý rámus jak z krbových kamen. Jezdit tou zkratkou celej tejden, tak je po spojce. Po skonání zkratky kilometrové, nikoliv časové, upalujeme do kempu, kde už zjišťujeme, že vlastně máme 2 poháry. Jeden za účast a druhý za nějaký součet bodů, kde jsme prý údajně dostali hodně bodů za 50ccm po vlastní ose. No měla to řídit přítelkyně a dostali bychom údajně ještě víc bodů.
Najeto cca 200km
Den 4.
Neděle ráno a sluníčko nás neprobouzí. Stal se nějaký zádrhel? Předpověď měla být deštivá, tak vše balíme a v 8hodin ráno vyrážíme směr Slovinsko zpět domů. Předpověď jim vyšla a hned na Slovinsku nás chytla taková průtrž, že nebylo ani pořádně vidět a pronásledovala nás až do Rakouska. V Rakousku jsem to už vzdal. Nepromoky jsem měl oblečený ale rukavice byly nasáty vodou jak houba, to už se nedalo. Jak tak stále pršelo, měli jsme už všechny zavazadla mokrý a já doufal, že to zvládneme ještě ten den dojet domů. Ale byl to omyl, nezvládli. Vespinda chtěla jít spát, bylo 9 hodin večer a cca 80km před Znojmem v kopci na 2 proudové silnici si usmyslela, že už dál nepojede. Tak tak sme dojeli k benzinové pumpě na parkoviště, kde byla totální tma a čerpací stanice zavřená od 19 do 6 do rána. Jak tak koukám a procházím se tam, koukám na vinici a tu pěknou měkkou travičku u toho. No pokud myslíte na to stejné, tak ano. Postavili jsme stan a šli spát s nataženým budíkem na 5 hodin. Co kdyby jsme náhodou někomu ráno zavazeli
Den 5. a poslední
V 5 budíček a řeknu Vám, tak rychle vstát a sbalit se, se mi ještě nepodařilo. Vždyť 5:15 jsem se už vrtal v motoru a co by né zase ta svíčka, co sem si nevzal náhradní. Tak jsem ji vyčistil čím se dalo a frčeli jsme. Moc dlouho to ale netrvalo. Ani ne 30km a dofrčeli jsme a opět ta stejná závada. Teď už fakt budu vozit svíčku náhradní, pač to se nedá, ale jak to mám vyčistit? Čím? Přece nebudu každých 30km povolovat svíčku? Ale nevěřili byste, jak užitečný nástroj může být náušnice. Svíčka vyčištěná a Vespinda dojela až domů bez dalšího problému.
Celkem jsme najeli na skútrech 1930km, z toho cca 40km po rakouských placených dálnicích a cca 60km po silnicích pro motorová vozidla. A to teprve bylo vzůšo. Ale jak říkám, Za to může ten atlas, co jsem koupil celé Evropy. Nebyli zakresleny skoro žádný silnice, co by byli vhodné této túry na 50ccm.
Cestu jsme absolvovali na Vespě LX 50ccm a Malaguti F15 LC 50ccm a tímto přejeme všem skútrystům hodně ujetých km bez nehod a bez závad
Fotky z cesty zde http://www.facebook.com/media/set/?set= ... 587&type=3
Začalo to jednoho krásného dne, kdy jsem byl unešený z velmi příjemné atmosféry na letošním pražském srazu Vesp, kde jsem také obdržel letáček na sraz Vesp do italského
Trebiciana hned u Trieste. Bylo to velmi lákavé se zúčastnit srazu a popravdě přítelkyně to brala už jako uzavřenou věc, že jedeme po vlastní ose na 50tkách, prostě bylo rozhodnuto.
Příprava skútrů proběhla jen na přítelčiným skútru, jelikož pořekadlo „kovářova kobyla chodí bosa“ je u mě velmi výstižné, a tak jsem provedl kompletní údržbu a výměnu všeho možného jen na Malaguti skútru, na kterým mě doprovázela na cestách.
Na svůj skútr Vespa LX 50ccm jsem se dostal ve středu večer a zvládl jsem akorát vyměnit svíčku, kterou jsem si vzal jako náhradní a na náhradní sem úplně zapomněl. O balení věcí, o tom bych už raději pomlčel, u toho jsem skoro usnul. Vždyť bylo 10hodin večer. Komu by se chtělo po celodenní práci? A kudy pojedeme? Tato otázka padla někdy kolem 11 hodiny. Koupil jsem pro jistotu novou mapu, abychom měli aktuálně zakreslené hlavní silnice. Přece jen s 50ccm na dálnice a silnice pro motorová vozidla by se nemělo. Ale kde je Trebiciano? To na mapě zakreslené nebylo.
Den 1.
Budík natažený na 6 hodin a mrtvo. Nikdo nemohl vstát. Nakonec jsme vyjeli v 8 hodin ráno z Olomouce. Cestu jsme průběžně plánovali během cesty a tak se různě měnila. Cesta vedla přes Brno, Znojmo do Rakouska Horn, Krems an der Donau, St. Polten.... a jak tak jedeme, tak proč to doopravdy nevzít přes Grossglockner? Ale vyjedeme to? Spíše jsem měl obavy s Vespičkou, jestli to zvládne, jelikož první větší kopec za Mariazell a jejda, problém. Skútr se asi porouchal. Ba co, vždyť jedu 7km/h. Vůbec to nejelo a skútr se neporouchal, jen ten kopec nezvládal a to mě děsilo jestli vůbec dojedeme. Blížil se večer a ujeto něco málo přes 500km a pěkně děsivě se začalo blýskat, tak jsme se raději ubytovali v nejbližším kempu, co jsme našli. Kemp jsme samozřejmě našli, ale bylo 9 hodin večer a recepce jen do 8 a pak až ráno a to by nám nepomohlo. Čím blíž byly bouřící mraky, tím méně jsme přemýšleli a stan si postavili i bez ohlášení v kempu. Vždyť to zaplatíme ráno. Ještě jsme ani stan nevybalili a už jsme dostali kázání. Ještě že jsem moc nerozuměl, jen to, co jsem chtěl rozumět.
Den 2.
Budíček ráno nebyl, jelikož pršelo a vůbec se nám do deštivého počasí nechtělo. 70km ke Grossglockner a spoustu kilometrů do Trieste, tak kam vyrazíme? Zdolávání vrcholů asi vynecháme, bude tam pěkně pršet a nic z toho nebude, si tak říkáme. Ale jak tak máme vše sbalené, najednou se obloha začíná protrhávat a je rozhodnuto. Vrchol se musí pokořit. Čím víc se blížíme k mýtné bráně ke vstupu, tím mám větší obavy, jestli to nepojedeme zase nazpět a nebudeme vše muset objíždět. Přece jen to je 50ccm a už včera jsem měl s rychlostí trochu problémy. Ještě před mýtnou bránou potkáváme motorkáře z Brna, prohodili s nimi pár slov, popřáli nám hodně štěstí a odfrčeli nahoru.
Tak ty už nepotkáme, mě bylo jasný. Kopec za mýtnicí, plnej plyn, na tachometru 30km/h, potom 25, 20 a jeje ještě větší kopec se objevil. 5km/h to je o život Vám řeknu, když takhle ochabne stroj a máte s bágly udržet rovnováhu, když Vás předjíždí auta a motorky. No nic dáme pauzu, přece jen to skútru prospělo. Rozjíždíme se z 1. parkoviště a ouhá ono to jede zase 20 km/h ale nadšení pomizelo hned po pár stovkách metrů. Kontrastní pružina už se asi přehřívá a měkne. Variátor má čím dál těžší převod až zase skoro na hranici 5km/h a po chvíli to znovu akceleruje, začíná to fakt vypadat nadějně, že to projedeme, do té doby, než jsem začal předjíždět cyklistu. To je ostuda. Jsem vedle něj a skútr přestává jet. Jedem vedle sebe a jen tak na sebe koukáme a pak výbuch smíchu a ajeje akcelerace. Vespa se probudila a zapojila všechny koně a neuvěřitelnou rychlostí 15km/h jsme se tak tak dostali nahoru na rozcestí. Na rozcestí doleva po kostkách nahoru. Ojojoj tady to bylo velmi strmé, i motorkáři žasli udivením, co to sem jede. Teda spíš nejede. Tady jsem musel párkrát zastavit, aby se variátor trochu vzpamatoval, jelikož kontrastní pružina to vůbec nezvládala a přítlak byl tak slabý, že skútr zastavil a dokonce už aji zdechl. Znovu nastartovat a pokračujeme. Ale co teď, si říkám, mám sjet dolů na rovinku, abych se mohl do toho kopce rozjet? Vždyť to spálím spojku, jsem si říkal, ale né nakonec stačilo jen se s tím trochu odrážet a motorem si pomoct, jak se to rozjelo už to frčelo a tak to bylo každou chvíli.
Po zdolání vrcholu jsme jeli na druhou stranu na ledovec, kde jsme potkávali motorkáře a ti nám mávali a ukazovali, že je to super a docela dost fandili. No myslím, že to jen tak nezapomenou.
Byli 3 hodiny odpoledne a my jsme projížděli Grossglocnerskou bránu směrem k Itálii, kde jsme pokračovali směr Tolmezo, Udine, Trieste a pak hledali Trebiciano, které jsme naštěstí našli ještě ten den. Na srazu to žilo. Vespa kam se podívám. Najednou tak poslouchám, někdo volá. Ano vítali nás Češi z Vespa klubu. Sraz byl z mého pohledu takový v Italským stylu,volná zábava a tak mi naprosto vyhovovalo tolik fajn lidí z česka, o zábavu nebylo nouze....
Celková cesta z Olomouce do Trebiciana cca 930km
Den 3.
Ráno nás vzbudilo horko ve stanu, takže budíček k nevydržení, vstávat se prostě musí. Vydali jsme se na nákup do Trieste a zase zpět. V 10 má být vyjížďka na Slovinsko. Ale co se tak doslýchám, tak se to ruší, že se jim porouchal autobus a na tolik Vesp nemají na Slovinsko povolení. Tak nic, rozhodlo se a frčí se k moři na koupačku. Počasí k tomu bylo stvořené. Koupačka, obídek, koupačka, návštěva zámku a zase koupačka. Pak se pokračovalo na návštěvu místních jeskyní, kdy jsme nepokračovali a rozhodli se pro vlastní plán. Vydali jsme se společně na Vespě podél pobřeží na Slovinsko a Chorvatsko, kde se projevil první problém na Vespě. Do kopce před Chorvatskem přestala jet. Auta troubila a já myslel, že jsme dojeli. V ten moment jsem musel mít tep na maximum, už jen na pomyšlení, že kvůli raním nákupům jsem vytáhl všechno nářadí ze skútru a druhý skútr máme v kempu, telefonní kontakt akorát tak domů do ČR. No děsný pocit to byl. Nakonec se napálila svíčka a stačilo ji jen vyčistit. Sice to chvíli jelo jako že spíš nejelo, ale po chvíli se chytla a frčela. Njn, říkal jsem si, proč jsem si zapomněl vzít náhradní svíčku? Ještě na to všude upozorňovali, ale znáte to? To je zákon schválnosti. Tak jsme tak frčeli směr Trieste a jak tak projíždíme Trieste z druhé strany, nějak se nemůžeme zorientovat a projíždíme uličkama cik cak až najednou objevíme cestu nahoru. Úzká, plná zatáček, kostek… něco mi to říkalo, jako by mi o tom včera povídali u stolu, že se u této zkratky ocitli včera se skútry nad 125ccm a jelo jim to tak max 30km/h, že to by asi 50ccm nedala. No měli pravdu. Po pár desítkách metrech to ve dvou přestalo jet, tak přítelkyně vysedla a já ji říkám: „Já s tím vyjedu a ty dojdi nahoru.“ Jenže omyl. Jak jsem tak jel nahoru, tak zjišťuji, že to nemá konce to stoupání, tak se vracím, ať si nasedne, že to budeme muset vyjet. Vyjet se nám to podařilo ale tak na 10x nejmíň. Vždyť z výfuku se ozýval prasčivý rámus jak z krbových kamen. Jezdit tou zkratkou celej tejden, tak je po spojce. Po skonání zkratky kilometrové, nikoliv časové, upalujeme do kempu, kde už zjišťujeme, že vlastně máme 2 poháry. Jeden za účast a druhý za nějaký součet bodů, kde jsme prý údajně dostali hodně bodů za 50ccm po vlastní ose. No měla to řídit přítelkyně a dostali bychom údajně ještě víc bodů.
Najeto cca 200km
Den 4.
Neděle ráno a sluníčko nás neprobouzí. Stal se nějaký zádrhel? Předpověď měla být deštivá, tak vše balíme a v 8hodin ráno vyrážíme směr Slovinsko zpět domů. Předpověď jim vyšla a hned na Slovinsku nás chytla taková průtrž, že nebylo ani pořádně vidět a pronásledovala nás až do Rakouska. V Rakousku jsem to už vzdal. Nepromoky jsem měl oblečený ale rukavice byly nasáty vodou jak houba, to už se nedalo. Jak tak stále pršelo, měli jsme už všechny zavazadla mokrý a já doufal, že to zvládneme ještě ten den dojet domů. Ale byl to omyl, nezvládli. Vespinda chtěla jít spát, bylo 9 hodin večer a cca 80km před Znojmem v kopci na 2 proudové silnici si usmyslela, že už dál nepojede. Tak tak sme dojeli k benzinové pumpě na parkoviště, kde byla totální tma a čerpací stanice zavřená od 19 do 6 do rána. Jak tak koukám a procházím se tam, koukám na vinici a tu pěknou měkkou travičku u toho. No pokud myslíte na to stejné, tak ano. Postavili jsme stan a šli spát s nataženým budíkem na 5 hodin. Co kdyby jsme náhodou někomu ráno zavazeli
Den 5. a poslední
V 5 budíček a řeknu Vám, tak rychle vstát a sbalit se, se mi ještě nepodařilo. Vždyť 5:15 jsem se už vrtal v motoru a co by né zase ta svíčka, co sem si nevzal náhradní. Tak jsem ji vyčistil čím se dalo a frčeli jsme. Moc dlouho to ale netrvalo. Ani ne 30km a dofrčeli jsme a opět ta stejná závada. Teď už fakt budu vozit svíčku náhradní, pač to se nedá, ale jak to mám vyčistit? Čím? Přece nebudu každých 30km povolovat svíčku? Ale nevěřili byste, jak užitečný nástroj může být náušnice. Svíčka vyčištěná a Vespinda dojela až domů bez dalšího problému.
Celkem jsme najeli na skútrech 1930km, z toho cca 40km po rakouských placených dálnicích a cca 60km po silnicích pro motorová vozidla. A to teprve bylo vzůšo. Ale jak říkám, Za to může ten atlas, co jsem koupil celé Evropy. Nebyli zakresleny skoro žádný silnice, co by byli vhodné této túry na 50ccm.
Cestu jsme absolvovali na Vespě LX 50ccm a Malaguti F15 LC 50ccm a tímto přejeme všem skútrystům hodně ujetých km bez nehod a bez závad
Fotky z cesty zde http://www.facebook.com/media/set/?set= ... 587&type=3
Re: Sraz skútrů Vespa v Italském Triestě – aneb jak se zúčas
01 zář 2012, 20:31
Tome jak už jsem ti psal jinde,jste blázni ale obdivuju vás s Janinou za to,že jste do toho šli... 
Re: Sraz skútrů Vespa v Italském Triestě – aneb jak se zúčas
01 zář 2012, 20:56
To máte taky můj velký obdiv.
Re: Sraz skútrů Vespa v Italském Triestě – aneb jak se zúčas
01 zář 2012, 23:11
BRAVO za výkon, BRAVO za příběh a vyprávění.