josuk píše:Na jednu stranu rozumím, na druhou stranu zapomínáte (s Badaralou), nebo nevidíte, nechcete vidět, že se tu jedná o biologický faktor (zatracenej). Čím větší prostor mu dáme, víc hostitelů, víc množení, víc mutací, tak se toho prakticky nikdy nezbavíme. A budem si tu vzájemně předávat jednu mutaci za druhou a z očkování nevyjdeme. Resp. viru se pak zbavíme pouze tehdy, až některá z těch mutací zlikviduje hostitele (i těm "hodnějším" mutacím...) To je jen trocha přírodních věd.
To je velmi laboratorní pohled. Proto *logové tak strašně moc chtějí 100 % ochranu, 100 % dodržování atd, protože potom by jim ty jejich vzorečky MOŽNÁ začaly vycházet. Jenže člověk, ani lidská společnost takto nefunguje. Každé opatření se dá vymáhat jenom do určité míry a to se netýká pouze současné situace. Všiml jsem si, jak lidi vztekle volají po tom, aby policie už konečně začala něco dělat. Jenže jim nedochází, co by následovalo. Oni to, na rozdíl od lékařů, dobře vědí a jsou na to školeni. To, že jednotlivcům ujedou nervy (osobní selhání), nebo sem tam exemplárně rozeženou minidemošku, nebo se hami rozlítí v TV, až mu praskne gumička od respirátoru, aby nevypadali úplně nečinně, na tom nic nemění. To je jenom dramatické cvičení pro nespokojenou veřejnost. Takže jejich snaha je držet to (cokoli) na maximální úrovni, kdy je ještě jakási rovnováha stability. To je obecný princip. Kdyby PČR nakoupila 50 tis superbů a přijala 100 tis nových policistů a hlídali rychlost úplně všude, fungovalo by to? Kolik by zachránili životů? A prošlo by to? Neprošlo, proto to neudělají.
A s těma přírodníma vědama - vědci si myslí, že vědí, ale většina z nich možná ví, ale rozhodně nechápe. Lékaři mají perfektně zmáknuto JAK, ale jen ti nejodvážnější z nich jdou do hloubky a zabývají se tím PROČ. Příroda funguje na jiných principech. Rozřezáním brouka na prvočinitele nemůžeme pochopit smysl jeho existence. Chybí nám pokora a němý úžas nad dokonalostí přírody a uvědomění si ne naší maličkosti, jak je to často formulováno, ale naopak velikosti, kterou prožijeme, pokud si uvědomíme, že jsme její součástí.