Kdopak uhádne z čeho je tento úryvek?
...Kužel broků ho zasáhl do hrudi, a podle toho, co následovalo, to asi nebyly jen tak ledajaké broky. Černouš jako by se nafoukl (to jsem viděl jen já), pak pukl (to jsem stále viděl jen já) a místností se prohnal uragán vnitřností, krve a rozlámaných žeber. Dynamickou a velmi plastickou fresku na neomítnuté stěně už viděli všichni... I když, teď už omítnuté.
Vypadala skoro stejně dobře jako Picassova Guernica.
Stařík tak rozšafně zalomil hlavně a dvě zelené kouřící patrony vyskočily do výšky.
Oteklý ksicht nestřílel, jen držel bouchačku před sebou a strašně se mu třásla ruka.
Ulízanec stále ležel, stále si kryl hlavu a stále ječel, jako by mu upadly koule.
Černoch, co předtím držel v šachu mě, přestal v umělecké perforaci přepážky za staříkem a rozhodl se také pečlivé mířit - ten měl kvalitní berettu.
Stařík lovil z kapsy saka náboje, a jak seděl, moc mu to nešlo. Do hlavně namířené zbraně se díval se stále stejně tvrdým výrazem a líbil se mi stále víc.
Mě si nikdo nevšímal.
Někdy to může být osudné, přehlížet turisty.
Vzal jsem černocha za bradu a otočil ho tváří k sobě. Křupnutí vlastní páteře ho asi trochu překvapilo, protože vypadal udivené. Z koutku úst mu vyhrkly sliny, a než sem vlezl, měl si dojít na záchod. Chytil jsem ruku s berettou a z bezprostřední blízkosti vyřešil zbývajícímu Afrofrancouzovi problém s lupy. Nebyl to sice ten nejkudrnatější, ale od hořícího prachu mu vlasy chytly fakt velmi pěkné - měl je něčím napajcované, protože plály jako fakule. Ve vetešnictví bylo rázem mnohem jasněji a ze stropu teď pro změnu padali přiškvaření pavouci.
Protože kulka černoušovi prolétla temenem a urvala mu spodní čelist, ani nevypadal, že mu požár vadí.
Ještě chvíli stál, dokud si svaly neuvědomily, že je mrtvý, pak se složil a po křupavé ráně hlavou o podlahu se do stran rozlétly kudrnaté uhlíky.
“Panebože, vyvětrejte někdo,” řekl stařík, “smrdí to tu jak v opičí prdeli.” ...