Když přijíždím na skůtru ke křižovatce, kde svítí červená a vidím, že tam stojí 2-3 auta a že na první zelenou křižovatkou projedu, tak se do předu necpu. Když ale vidím dlouhou stojící, nebo krokem jednoucí kolonu, tak samorřejmě předjíždím - ale pomalu a opatrně a jen pokud je místo nechat si dostatečněj odstup od předjížděnejch aut - kdyby se třeba nějakýmu blbečkovi, kterej by moje předjetí psychycky neunes zachtělo otevřít mě do cesty dveře. Na semaforech se neřadím dopředu před první auto, ale zůstávám jaksi bokem, jak už tady někdo spal, kdyby měl náhodou řidič prvního auta pocit, že ho svojí přítomností nějak omezím, nebo zdržím. Zatím jsem ale nikoho nezdržel - když skočí zelená, tak než řidič plechovky stačí sešlápnout spojku, zařadit jedničku a rozhejbat tu tunu železa, kterou má kolem sebe, tak já už jsem dávno za křiřovatkou - určitě všichni znáte
Závodit se mnou zatím nikdo nechtěl - asi tady máme málo TéDéÍček - škoda, třeba se časem někdo najde
S nepochopením jsem se, co si pamatuju, setkal jenom jednou, když na mě z plechovky začala hystericky, ale opravdu hystericky řvát nějaká (znovu musím zopakovat to slovo) hysterická paní, co že si to dovoluju jí předjíždět, když tam ona musí stát
Spíš mě rozesmála, než aby to pro mě bylo nějakým způsobem výchovný, nebo abych se začal cejtit provinile
Naopak, pokud sedím v plechovce a stojím v koloně, nebo na semaforu a vidím, že za mnou jede skůtr, nebo motorka a pokud je to v mejch možnostech, aniž by mě to nějak ohrozilo, tak mu ještě udělám místo, abych ho nebrzdil a tiše mu závidím