Prezident sice nemá moc pravomocí, ale mohl ten náš národ vzít volby prezidenta jako generálku na volby parlamentní. Leč neudělal to, soudě podle kandidátů ve druhém kole.

1) Je tu v zemi opravdu už hůře dýchatelno a český lid je ohýbán, mnohdy i z vlastní viny. Řekové a Francouzi hrdě a ostře demonstrují, Češi nadávají u klávesnice. Je to v nás. V nás všech. I ve mě. Toho se nelze jednoduše zbavit, je to vzor kolektivního chování jednotlivých národů...

2) Prezident je někdo, kdo by měl lidem dát naději. A každej člověk viděl tu naději v někom jiným. Proto vznikly nesmiřitelné tábory, někdo volil osobnosti, někdo zase politicky nalevo/napravo.
Mě ale ani Šlouf s Klausem, ani Kalousek naději nedávají. Hrozím se toho, že 4 milionům mých spoluobčanů ano.

3) V druhém kole se to ještě více vyostřilo, a to především proto, že češi byli postaveni poprvé v historii ČR ve volbách před zvláštní dilema - ve veřejných volbách měli na výběr pouze ze dvou subjektů - navíc obou jasně policky vymezených.

Kdo z Vás může říci: volil jsem Zemana a jsem přešťastný? Nebo - volil jasem Schwarzemberka a byl bych přešťastný, kdyby byl zvolen?

NIKDY SE NEPOUČÍME. Aspoň jako generálku jsme měli možnost zvolit nějakou výraznější změnu. Bylo 9 kandidátů, ale opravdovou změnu vyjadřovali max. 3 kadidáti/tky. TAK AŤ PŘÍZNIVCI SCHWARZEMBERKA MOC NETRUCHLÍ A PŘÍZNIVCI ZEMANA AŤ MOC NESLAVÍ. Nic se nezměnilo, protože pro jakoukoliv změnu jsme skoro nikdo nic neudělali. Máme, co zasloužíme a ze Zemana je skoro národní hrdina. Ale jen díky napětí, které spadlo z jeho přínivců, když zjistili, že Karel to nebude. Zrovna tak by to bylo u většiny lidí i naopak. Schwarzemberga jsem nevolil, aby bylo jasno. Moji kandidáti a favoriti byli Čechy odognorováni. V druhém kole bylo to nejhorší z těch devíti (pokud pominu Bobo ).
Ale pokud mi někdo řekne, koho volil, nebudu ho za to odsuzovat i přes to, že si budu myslet své. Poslední věc - třeba v Americe je normální, že se na návštěvách lidí, které si vážíte VŮBEC nemluví o tom, koho volíte. Oni jsou v tomto daleko před námi. Nám tu vznikne taškařice takového rozměru, jaký si zasloužíme.


Tak a klid, teď už jen... na dnešek jsem měl milí kolegové krásný sen - jezdil jsem na své Hondě někde v teplých krajích. Už se těším, až zase nasednu a vyčistím si od tohoto mediálního a osobnostního hnoje hlavu.