Včera odpoledne, půl čtvrtý, v práci padla, sedám do firemní plechovky, že pojedu domů. Odjíždím od firmy, sjíždím z kopce dolů na semafory, čekám na zelenou, vyrážím směrem ke kruháku, co je na výjezdu na Slatiňany, na něm odbočuju směr Tesco, předemnou se plíží autoškola asi třicítkou, v protisměru volno, před autoškolou v mým směru minimálně 100-150m taky nic. Podle stylu jízdy ten týpek v autoškole sedí za volantem tak podruhý nebo potřetí, tak ho nebudu zbytečně děsit a předjedu ho s dostatečně velkým odstupem a předpisovou rychlostí – vždyť nikam nespěchám. Dávám blinkr, najíždím do protisměru, autoškolu předjíždím, kontroluju tacho, na něm je asi 55km/h, kontroluju v pravým zrcátku, jestli už jsem před ním, dávám pravej blinkr a zařazuju se před autoškolu. Pár desítek metrů předemnou tmavý auto. Pak ještě někam koukám, už ani nevim kam, možná ještě na tacho, nebo do rádia, nebo do zpětnýho zrcátka, nebo už fakt nevim kam… pak asi po vteřině nebo dvou vracím pohled zpátky na silnici… a k***a… před přechodem stojí auto… pár metrů předemnou… chramstám na brzdu… gumy pískaj… kope mě ABSka… to neubr… KŘÁÁÁÁÁP… rána jak z děla… … … … …a ticho… … … … …chvíli nevím kde jsem, ani co se stalo… nic nevidím ani neslyším, jenom bílo před očima… začíná mě nesnesitelně pískat v uších a cejtím nějakej plyn… asi za vteřinu nebo dvě začínám vidět… předemnou nějaká velká bílá věc… všude kouř a nějakej poletující prášek… co se sakra stalo… vidím prasklý čelní sklo… už si vzpomínám… brzdil jsem za autem… aha, takže jsem to neubrzdil… jo, a ta velká bílá věc je airbag… a to co cejtim je ten plyn z něj… začínám trochu slyšet okolní zvuky – zvuk ulice, zvuk splaskávajících airbagů… chci vystoupit a auta, ale dveře nejdou otevřít… otevírám je násilím... lámou se o posunutej přední blatník… vystupuju z auta a doufám, že se nikomu nic nestalo… naštestí vidím, že náraz nebyl tak silnej, že by auto předemnou odhodil až na přechod… uf, zatím dobrý… z nabouranýho Peugeota 307 už vystupuje řidička a spolujezdec… ptám se jich jestli jsou v pořádku… říkaj, že jo, ale řidičce to moc nevěřím… ptám se jestli mám zavolat pro jistou záchranku… prý ne, že se jenom lekla… je nějaká rozklepaná… Po dohodě voláme dopraváky, vzhledem k tomu, že je to firemní auto, tak je u toho chtěj mít… Než přijedou, vyndáváme výstražnej trojúhelník a sepisujem se spolujezdcem protokol o nehodě… řidička sedí v trávě a rozdejchává to… několikrát se jí ještě ptám, jestli si je jistá, že nechce záchranku… říká že ne… Přijížděj dopraváci… volaj si nás k vysvětlení, co se stalo… popisuju událost… na dotaz kdo je viník říkám, že já, že jsem prostě nedobrzdil a že nevím kam jsem čuměl… policajt se trochu diví, že přiznávám vinu… asi je zvyklej, že při nehodách účastníci sváděj vinu jeden na druhýho… zvou si mě a řidičku do dodávky, tam dejcháme na alkohol – oba OK… pak sepisujeme znova protokol – původní byl sepsanej špatně – viník prý musí bejt v poli „A“. Na řidičce vidím, že už jí je líp… už i vtipkuje… Uf, je to dobrý, fakt se nikomu nic nestalo a odlesla to jenom technika, která se opraví, nebo nahradí… Její auto se opraví z našeho povinnýho ručení a na mým firemním je havarijko… To se mě ulevilo, že když už jsem to takhle posral, tak to aspoň dopadlo nejlíp, jak mohlo… Ten můj anděl strážnej, až si jednou řekne, že to stejně nemá cenu a že už na to jebe, to bude průser…
Proč to sem píšu… lidi, ať sedíte za volantem, nebo za řidítkama, dávejte sakra pozor a sledujte provoz, jak jen můžete – tenhle můj včerejší příběh je důkazem toho, že stačí fakt jenom zlomek vteřiny nepozornosti a jste v pěkným průseru. Nechci ani domyslet, jak by to dopadlo, kdybych si toho stojícího auta všimnul třeba jen o pár desetin vteřiny dýl a nárazová rychlost by byla jen o pár km/h vyšší a zrovna by na přechodě někdo byl… fuj, na to radši ani nechci mylset… Nechávejte si před přechodem aspoň pár metrů místa, když zatavujete, pro případ, kdyby do vás vlítnul ze zadu nějakej vůl, jako já včerá do toho Peugeota… těch pár metrů může někomu zachránit život… A když se blížíte k přechodu, koukejte pořádně, jestli někdo nepřechází, nebo jestli se auto před vámá nechystá někoho pustit… Po těch přechodech totiž chodej lidi, který necháněj žádný deformační zóny, airbagy, helmy a kombinézy s chráničema – chodej tam prostě lidi a jsou moc zranitelný… dodržujte bezpečný rozestupy, ponaučte se z mojí chyby… ten pocit, kdy chvíli nevíte, jestli jste někomu neublížili bych nepřál nikomu, fakt nikomu…
Nikdy bych nevěřil, že při takovým šťouchanci, jakejch už jsem viděl v provozu nepočítaně a jaký se prostě denně na silnicích stávaj, to bude pro tělo takovej záhul, že budu na pár vteřin uplně mimo a ještě druhej den budu blbě slyšet na pravý ucho (asi ta skoková změna tlaku v autě při vystřelení airbagů)… Dostat airbagem po držce taky nic moc pocit… kdo zažil, určitě to potvrdí… A to mohla bejt nárazová rychlost tak 15-20km/h… nedokážu si představit tu prdu přeba v 50ti, nebo i ve větší rychlosti… fuj, doufám, že to nikdy nezažiju a nepřeju to ani nikomu jinýmu…