Jezdi opatrně! Žiješ jen jednou!

Včera pěknej slunečnej den, tak jsem si vzal v práci půl dne dovču, že pojedu vyhnat Leošovi pavouky z vejfuku. Podle předpovědi počasí možná už letos naposledy.

Dávám si kolečko pěknejch zatáčkovitejch úseků tady v okolí - Chrudim, Seč, Horní Bradlo, Trhová Kamenice, Svratka, Sněžné, tam se otáčím a vyrážím zpět směr Chrudim přes Svratku, Krounu a Skuteč. Když přijíždím do Chrudimi, kontroluju čas a zjišťuju, že mám ještě cca hoďku čas, než budu muset zalýzt zpátky do plechovky a jet vyzvednout manželku z práce, tak si říkám, že si dám ještě svojí asi nejoblíbenější trasu Chrudim-Seč a zpět.

Po cestě dojíždím u Hrbokova další pomalejc jedoucí auto - Ochcávku II. v bledězelený metle a "T-čkem" na SPZ (asi Trutnov). Protože jede o dost pomalejším tempem, než já (mimo vesice cca 70, ve vesnicích striktně 50), jsem rozhodnutej ho při nejbližší příležitosti předjet, stejně jako dneska dalších už asi 20 aut. Projíždím za ním křižovatku v Hrbokově, jede stejným směrem jako já. U cedule konec obce zrychluje z 50ti na těch jeho 70 a dál nezrychluje. V protisměru volno, dávám blinkr a začínám ho předjíždět. Když jsem v úrovni jeho zadních dveří, mám pocit, že mě to předjíždění nějak nejde a že on zrychluje - zvednutí předku jeho auta mě v tom utvrzuje - asi si na mě i podřadil. Říkám si že o mě asi neví, přecijenom jsem pro řidiče v mrtvým úhlu. Krátce troubím, abych na sebe upozornil. Když se dostávám do úrovně jeho předního blatníku, tak cejtím, že přestávám mít na to, abych ho předjel - dostal jsem se asi půlkou dýlky skůtra před něj a on mě začal "podjíždět". Říkám si - co se děje, přece o mě musí vědět, ne? To by musel bejt uplně slepej, aby si mě nevšim. Pouštím plyn a chci se zařadit zpátky za něj, protože se blíží levá zatáčka, která se v týhle rychlosti pod plynem a ještě v protisměru projet nedá. Když ho pouštím zpátky před sebe a on mě míjí, koukám na něj do auta, abych zjistil, jestli mě jenom neviděl, nebo co se děje. Čekám maximálně 20ti letýho týpka, kterej se bude chtít trochu pobavit a jeho vytlemenej pohled bude říkat: "pojď si tady v těch zatáčkách trochu zazávodit " - takovejch už jsem pár potkal. Ale ono ne - za volantem chlápek kolem 40-45 let, kouká mě do očí a z jeho pohledu by se dalo vyčíst: "Já jsem řidič auta a vy motorkáři nemáte na silnicích co dělat a už vůbec mě nebudete předjíždět". Zařazju se zpátky za něj, když chce jet rychlejc, ať si jede. Přichází levá zatáčka a on před ní prudce brzdí, musím jít prudce na brzdy. Říkám si - od tebe radši dál, ty budeš nebezpečněj. Nechávám si od něj odstup.

Po vjezdu do Kovářova zpomaluje na míň, než 50, já ho ve svejch 50km/h znova dojíždím. Výjezd z Kovářova a zrychluje zase na těch svejch cca 70 a víc ne. Pár zatáček jedu za ním a pak na začátku rovinky dojíždíme multikáru (takovej ten malej zelenej náklaďáček, co jezdí max 40). Vidím se rozsvítit Oktávky brzdový světla - pro mě jasnej signál, že multikáru předjíždět nechce, dávám levej blinkr a přidávám plyn. Když jsem v pozici, že mě musí levým zpětným zrcátkem vidět, tak ho ještě probliknu světelnou houkačkou, aby věděl, že ho fakt předjíždím. Když jsem v úrovni jeho zadního blatníku, vidím koutkem oka bliknout jeho levej blinkr a vidím, jak začíná uhejbat směrem na mě. To snad ne, říkám si, ty musíš bejt vážně magor a dlouze na něj trobím, aby fakt viděl, že tam jsem. Uhejbám mu až na levej okraj silnice a pokračuju v předjíždění. V zrcátku vidím, že ho mám nalepenýho těsně za prdelí. Když se zařazuju před ním a před multikárou zpátky do svýho pruhu, v rychlosti se otáčím na něj a ťukám si na přiblu, abych mu dal na jevo, že tohle trochu přehnal - během cca 2km mě 2x schválně bezprostředně ohrozit.

Pak pár zatáček, kde dojíždím hodně pomalu jedoucí Fiestu, nebo co to bylo. Předjíždět se tam bezpečně nedá, tak zůstávám za ní. Jeho mám nalepenýho furt tesně za prdelí. Najednou vidím jeho levej přední blatník těsně vedle sebe, najíždí v těch nepřehlednejch zatáčkách vedle mě úrovní svejch předních dveří, otevírá okýkno u spolujezdce a z něho na mě něco zuřivě křičí. Otevírám hledí přilby a řvu na něj: "Syšel jsi někdy o omezování v předjetí, hovado???". Najednou v protisměru vyjíždí ze zátáčky auto. Prudce brzdím a zároveň vidím, jak on prudce uhejbá autu v protisměru tam, kde jsem byl ještě před necelou vteřinou já. Kdybych nezabrzdil, tak by mě ten sráč snad vytlačil ze srázu dolů do rybníka, nebo co

V tu chvíli mám 100 chutí mu zablokovat cestu, vytáhnout ho z plechovky a namlátit mu hubu, co se do něj vejde. Říkám si ale, že mě to pak za ty problémy nestojí a trochu vyklepanej zůstávám za ním - pomalu jedoucí Fiesta pořád vpředu. Fiesta jede fakt pomalu, cca 35-40km/h a on zůstává za ní. Ještě jednou zvažuju, že bych ho hbitě předjel, zablokoval mu cestu a šel si to s ním vyřídit ručně, nebo aspoň slovně. Uplně vidím, jak za tou Fiestou schválně zůstává, aby mě k něčemu podobnýmu vyprovokoval - místa a času na její předjetí, kdyby fakt tak spěchal měl hafo. V dlouhý levý přehledný zatáčce do kopce, která vede do Seče vidím v dálce přijíždět v protisměru auto. Ovládám se a protože se nerad peru a nevyhledávám problémy, tak si říkám - když jseš až takovejhle magor, tak tímhle tvýmu pochroumanýmu egu nafackuju mnohem víc, než kdybych si to s tebou šel vyřídit ručně - navíc, jak znám takovýhle zmrdy, tak by se pak chtěl ještě tahat po soudech a za to mě fakt nestojí. Jenom beru za plyn a předjíždím jeho i Fiestu, tentokrát už po úplně levým okraji silnice, kdyby se mu zachtělo mě zase vjet do cesty. Pak se - ještě s dostatečnou rezervou v protisměru - zařazuju zpět do svýho pruhu. V zrcátku pak ještě registruju jeho pokus o předjetí tý Fiesty (vybočení do protisměru a zařazení se zpět) - nakonec za ní zůstává, protože by jí kvůli tomu autu v protisměru nejspíš nestich předjet - ty skoro dvoutunový auta do kopce moc nezrychlojou, no

Pak, vjíždím do Seče, odbočuju směrem k přehradě, přejíždím hráz, parkuju na obvyklým místě, vypínám motor, slejzám ze skůtra, že se půjdu pohochat výhledem na přehradu... a co to nevidím - na druhý straně hráze vyjíždí z tunelu mě dobře známá bledězelená Ochcávka. Přijíždí blíž, vidím "T" na SPZ, je to fakt on - že by to psychycky neunes a jel si to se mnou vyříkat? Připravuju si hromádku nadávek a sprostejch slov a čekám až zastaví, abych mu sdělil svůj názor. A nic - jenom pomalu projíždí kolem mě a čumí na mě jak bulík. Když projíždí, všímám si, že na jeho zadní sedačce sedí malý, cca 3-4 roky dítě. Jsem v šoku - takhle riskovat a honit si ego s prckem na zadní sedačce? Co ho tomu proboha vede? To musí bejt vážně neuvěřitelnej čurák (sorry za to slovo, ale jiný prostě nenacházím).

Tak se ptám sám sebe - co se to doprdele na těch silnicích v dnešní době děje? A proč? Lidi, dávejte si pozor na takovýhle zmrdy, který maj zapotřebí ohrožovat ne jenom sebe, ale i svoje okolí a dokonce i malý dítě, který sebou veze, jenom proto, aby sami sobě něco dokázali. Jak může? Kdyby v tom autě sědel sám... ale s dítětem na zadní sedačce? To mě fakt hlava nebere.

Mr.Voza: Musíš toho človíčka pochopit....v dětství ten blbeček dostával nakládačku od všech spolužáků tak si teď konečně užívá v autě ten pocit bezpečí a nadřazenosti...takovej z auta nevyleze!

Na to se holt hledá odpověď špatně. Zažil jsem už něco podobnýho, asi je tu mezi námi takových individuí více, než je zdrávo. Holt, blbečkové mají na silnici pocit, že nás musejí neustále školit.

Mr.Voza - četla jsem tvůj dlouhý příspěvek a skoro nedychala jak dopadne , naštěstí dobře,ale ten blb si koledoval.Chudák dítě,kvůli demenci svého otce mohl.........

Něco takového zažívám na Jižní spojce v Praze. Najedu u Barranďáku, v plechovce si dám na tempomatu 80km/h a jedu vpravým pruhu. Dojedu jiné auto, jedoucí pomaleji než já, hodím blinkr vlevo, začnu ho předjíždět a jakmile jsem vedle něj, tak ten mamlas přidá na 90 a ujíždí. Vrátím se z5 do pravého a po pár minutách ho dojedu, hodím blinkr vlevo a situace se opakuje. Fakt nechápu. Nechci nijak závodit, plynulá jízda mi vyhovuje, ale tohle mi nejde na rozum.

@Mr.Voza
Takových vocasů je bohužel všude dost viz zde
http://tn.nova.cz/clanek/honzik-8-a-marek-5-zemreli-s-otcem-v-porsche-kvuli-zavodum.html

tak to prodejte a jezděte vlakem?

Pro Vozu: asi by me to taky sralo, ale vzhledem k tomu, ze jsi byl na vyjizdce bych na Tvym miste po druhem incidentu zpomalil a nechal ho odjet a necuchal si nervy.

Tak asi delam neco blbe, ale ze bych mel takovy problemy s ridici v plechovkach, to nemam. Nerikam, ze nepotkavam lidi co neumi odbocovat vlevo, nedavaji blinkry, ale ze by me nekdo delal doslova takove naschvaly. To ne. Kdyz uz vidim, ze je to magor, bez rozcilovani, nadavani a gestikulkace se ho snazim zbavit a zmizet do bezpecne vzdalenosti od nej. Vic stejne nema smyl se tim zaobirat.

Můžeš jezdit třeba 100tkm ročně a na kreténa nenarazíš a nebo naopak, vyjedeš 5x ročně a z toho se ti 2x do cesty připlete takovej impotentní cholerik obklopený plechy s TéDéíčkem, kterej má zrovna "svůj den".. Chápu "Mr.Vozu", ale souhlasím, že snažit se to řešit dobře míněnou radou či gestikulací ruky, nemá smysl ! Vždycky je třeba si uvědomit, že ať už v právu nebo ne, výsledek "souboje" moto vz. auto bude vždycky bolet jenom mě na moto Jo, mám s tím bohužel taky problém, tak to taky tak trochu píšu i pro sebe

V takto vypjatých situacích je lepší chladná hlava. Ego stranou, vždyť ten blbec za to nestojí a jde o moje zdraví, můj život.

To: angel2904
"...Můžeš jezdit třeba 100tkm ročně a na kreténa nenarazíš..."

To mi přišlo velmi vtipné... Přál bych si někdy zažít alespoň 2 vyjížďky za sebou bez kreténa. Jinak naprostý souhlas...

Tak si zajeď třeba do Rakouska. Kde je 50 jedou padesát. Kde je 70, jedou sedndesát a t.d. A ne podle GPS, ale podle tacho. Ne jak tady. 70sátka, tak všichni jedou 100 - 110.
A mimo jiné, tady v Ćesku mám dojem, že skútr pro plechovkáře je magnet. Za každou cenu mě dojet a předjet. Ve městě by mě nejraději vytlačili na chodník. Tradice je taková: jedu ve městě v koloně a udržuji si bezpečnou vzdálenost za plechovkou přede mnou. Přižene se magor nejčastěji s súvečkem nacpe se přede mě, div mě nesrazí zadním blatníkem, a ještě mi ukáže vztyčený prostředníček. Často si připadám, jak kdo z koho.

Hmm, to máš docela smůlu, já třeba po Praze tolik špatných zkušeností nemám. Ne, že bych se nesetkával s bezmozky, ale převažují lidi, co se mi v kolonách snaží projetí usnadnit, nebo aspoň nedělají naschvály. A taky je potřeba si uvědomit, že to, co může vypadat z jednoho pohledu, jako naschvál, vůbec nemusí ve skutečnosti naschválem být. Vivat tolerance!

"...to, co může vypadat z jednoho pohledu, jako naschvál, vůbec nemusí ve skutečnosti naschválem být..."
Tak například, když mi někdo málem při předjíždění urazí zrcátko, tak to není naschvál?!? Mám tedy v rámci "tolerance" poděkovat Bohu, že jsem to přežil? OK - nejsem konfliktní typ, ale takovému hovadu bych nejradši vyrazil zuby!
Psal jsem o vyjížďkách... Vyjeď si za Prahu a uvidíš...
Tolerance samozřejmě být musí, pokud někdo "spěchá", tak mu uhnu, ale NESMÍ mě ohrozit! A za hranicema je to opravdu o moc lepší, ale to bude tím, že u nás jsou policajti pro srandu...