josuk píše:tatík: zajímavé!
Jen se zeptám, čemu to vadí? Když se mi někdo lepí na zadek skútra tak to vadí, samozřejmě, v osobáku taky, ale myslel bych, že za kamionem to tak vadit nemusí. A pozná se v kamionu že ten vzadu je blíž než 2 sekundy??
Totiž, na českých silnicích je džungle. I když jsou „jen“ dva, tři pruhy, každý si myslí, že má nárok právě na tu svojí rychlost.. někdo 92, jiný 101, nebo 115..135..atd. atd. a na to prostě pruhy nikdy nestačí.
V osobáku taky někdy dělám, to že vyberu něco, co jede normálně a konstantně (žádného „pracanta“, co musí furt zrychlovat, předjíždět, brzdit a měnit pruhy, jinak by se do cíle asi nedostal), nastaví se tempomat a jede se…bez únavy a dlouho.. Adaptivní tempomat je potvora, že v zatáčkách brzdí i kvůli autům v vedlejším pruhu, takže čím větší auto, tím lepší..
Takže mě zajímá, v čem to kamionům vadí, pokud jsou 2 sekundy odstupu.. Samozřejmě, chápu, že když se chystá přepadení kamiónu, může to vypadat podobně.. )
Souvislou jízdou se šetří nejen palivo... i nervy..
A ještě poznámka: nedodržování bezpečné vzdálenosti je nešvar, na druhém místě v příčinách nehod (za "smskováním" = nevěnování se řízení), a řidiči se opravdu často podvědomě bojí sešlápnout naplno brzdu, i když by měli - z reálných výpovědí - vpředu nehoda, vzduchem létají kusy plastů, ale krizové brzdění není (!!)..."aby do mě nevrazili zezadu.."
tatík píše:Nevím,jestli si někdo jiný všimnul nového trendu na dálnicích,kterému jsem začal pracovně říkat"Šetřílek"Jezdím denně s kamionem po D6 a D11 jsou obě téměř po rovině,tzn.jedu pomocí tempomatu zcela ustálenou rychlostí..Stává se mi celkem často,že se mi nalepí na zadek někdo s osobním autem a veze se za mnou ve vzdálenosti 2 metry.Není to tím,že by nemohl předjet,ta situace trvá několik desítek km,rekord je zatím z Prahy až po exit 70.Jezdím v podvečer a v noci,takže"Šetřílka,"mi prozradí většinou jen jeho světla,protože jinak je zamnou důsledně schován!Vysvětluju si to tím,že jsou jedinci,kteří jsou ochotní,pro ušetření pár dcl benzínu vláčet se 80tkou po dálnici,třeštit oči na brzdový světla metr před nimi a riskovat přitom minimálně rozbitej předek u auta,proto,že se vezou v závětří.Udělal jsem i několik pokusů,jak "Šetřílka"setřást.Několikrát jsem zabrousil do odstavného pruhu,abych jednak tomuto naznačil,že o něm vím a že je mi celá situace jaksi proti mysli.Nic,"Šetřílek"raději statečně polyká zvířený prach,ale nepovolí.Zkoušel jsem v mírném stoupání na 50tém km,snižovat rychlost až na 55 km/hod,jako že mi to v kopci víc nedá a "Šetřílek"to trpělivě snáší dokud nevyjedeme zase na rovinu.Naposledy jsem se "Šetřílka"po 35 km společné jízdy zbavil tím,že jsem prostě odbočil a projel benzínkou,čekal jsem ovšem,že "Šetřílek"pojede za mnou.To už jsem byl ochoten zastavit a poptat se ho na zdraví.Některý typ "Šetřílka"po pár kilometrech vyměkne,když ho upozorním na nebezpečně malý odstup rozsvícením brzdových světel(jen sepnutím spínače,aniž bych fakticky zpomaloval),na ty zatvrzelé nezabere ani to!Nyní už chápu,proč je povinné psychologicko-dopravní vyšetření u profesionálních řidičů.Protože jen chladný ůsudek a zdravý rozum mi při tomto novém trendu zabraňuje vidět imaginární překážku,před "Šetřílkem" naplno sešlápnout brzdový pedál a přesvědčit se tak,co dokáže můj AEBS.V duchu si pak představuju,jakou má "Šetřílek"reakční dobu,v jakém stavu jsou brzdy jeho auta,má-li funkční airbag a kolika deformačními zónami je vybaven jeho předek.Tak jezděte opatrně nejen za řidítkama
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 5 návštevníků