Jel jsem z práce odpoledne kolem čvrté hodiny domů a za Pardubicemi se najednou ozvala rána, motor u Leonida vyletěl do otáček a konec. Roztrhal se řemen ve variátoru. No nas..... jsem byl řádně. Do nejbližší vesnice s názvem Čepí to byl kilometr a na Seč kilometrů 25. Nejdřív jsem obvolal všechny dostupné kamarády, jestli by pro mne někdo s vozejkem nedojel, jenže znáte to. Krásná sobota, takže buď byli odjetí po výletech nebo pod vlivem alkoholu při různých grilovačkách. 
Tak jsem Lea dotlačil do zmíněné vesnice, kde jsem ho nechal v garáži u jednoho domorodce. Protože bylo vedro, sundal jsem si bundu a přehodil ji přes motorku, popadl helmu a hurá na stopa. Měl jsem štěstí, že asi čtvrté auto mi zastavilo a znova štěstí, že ona dotyčná řidička jela přes Seč. Na sedadle spolujezdce měla pár věcí a ty se daly na zadní sedačku, krom složeného deštníku, který jsem držel v ruce. Dojeli jsme na Seč, já vystoupil, poděkoval, paní odjela a já zjistil, že stále držím v ruce ten deštník.
Bylo mi trapně,ale co se dalo dělat. Šel jsem domů a těšil se, jak se vysvléknu z hadrů a dám sprchu. Žena i s klukem byli odjetí na výletě a já byl sám. Došel jsem k vrátkům a ejhle. Klíče od domu byly v bundě, která zůstala přehozena přes Leonida v Čepí.
Stál jsem před domem, bez motorky, ukradený deštník v ruce, bez klíčů, zpocenej a začal se chechtat jak blázen. Tak jsem se sebral a šel na pivko. Tam už jsem bez nehody přečkal, než se žena s klukem vrátili domů.
. Ten řemen vypadá jako rituální předmět opilého afrického šamana. Důležité je, že jsi celej a že jsi nezanevřel na skůtry a na nás !!! Vydrž, zase bude lépe !!! 
