Skútr i motorku mám na dojíždění.
Nejezdím, kdy chci, ale kdy je potřeba. Na nějaké výlety a vyjíždky naprosto nemám čas, raději jsem s rodinou, a práce mám doma taky fůry. Nemusím řešit, jak a jestli se mi chce jet, prostě jedu. Zábava je jen vedlejší produkt tohoto nutného procesu.
Auto je pro ženu a pro děti, nebot bydlíme v zapadákově - první obchod 5km, pošta 10 km, první větší město 20km, moje zaměstnání 56km... Já jedu autem jen, když je to zcela nutné.
Zvláštní je, že mě to HODNĚ baví prakticky za jakéhokoli počasí, s výjimkou ledovky a když je na silnici 40st.C.
Zdraví je jen otázka výbavy. To že skútr dostává čočku, to je fakt, ale můj skútr (ani motorka) nemá jméno, není živý a nepláče, a až bude v čudu, za pár let se pořídí další.
Až jednou, za mnoho let, bude čas na nějaké výletování bez dětí, možná na to začnu koukat jinak, dám skútru jméno, začnu se s ním fotit, budu mu říkat mazel atd...