Slovinsko - Julské Alpy na čtyři dny

Kuře kuřátko si pašák a tvoji parťáci taktiež,gratulujem že ste sa na to dali a velmi vám fandím a držím palce,sorry že som nereagoval skôr bol som na cestách alebo riešil svoje veci ale teraz s tohoto vlákna nespustím oči tak slubujem.Veľká škoda že tam nemôžem byť s vami možno inokedy ale vidím sa tam a som duchom s vami.
Good Luck

Rudo je to tady naprostá bomba........Kobarit Peričnik Vintgar Bled Savica

jj. máme to mašiny!

Nádhera...úžívajte...fotografujte...dokumentujte...píšte....zvereňujte...my to máme radi

Parada panove !!


Sent from my iPhone using Tapatalk

Super...moc hezký

Nádhera, když to vidím tak bych nejraději nasedl a jel za vámi. Užívejte si to..

Krása

Hlásím šťastný návrat.....dnes najeto 712 km za 13 hod.30 min. včetně přestávek na tankování na kouřovou a jedno kafe v Havl.Brodě

Tak to ste exkluzivne zmákli škoda že ste tam boli tak krátko.Už netrpezlivo čakám nejaké fotky a videá.

Zuuuuzo na parádu a jedine mínus to ma, uz je po dovolený.

Tak to byl celkem fofrvylet. Ale určitě jste si to užili.... paráda.

Shrnutí naší cesty do slovinska. Protože to bude obsáhlejší, budu to psát na pokračování. Takže nyní první dva dny.

9.7
Vyjíždím o den dřív, sraz máme v druhý den v Jihlavě na benzínové pumpě ONO,využívám známosti z dob studentských let a přespávám u známých poblíž Jihlavy,přeci jen než vyjíždět ve čtvrtek o půlnoci a pak sedět na motorce celý den, kluci si dali asi tak 19 hodin, sem radši přespal u Jihlavy na probouzel se ve 3 ráno. Cesta do Jihlavy z Liberce byla víceméně až do Nymburku v klidu, slunko svítilo a já si užíval začátek velkého výletu. Bohužel za Nymburkem začalo pršet a v dešti jsem dojel prakticky až k Jihlavě. Jak se rozpršelo,zastavuju na první pumpě a oblékám nepromoky, skvělá věc z obchodu s pracovníma potřebama za lidských 260kč. Zabalen do gumy vyrážím dál a libuju si jak je mi skvěle, sucho a prakticky nic mi nechybí až na rukavice. Vyjel jsem v rukavicích, které používám pro běžný městský provoz, to že promokly sem tak nějak čekal, ovšem zima co nastala na prsty byla opravdu hrozná. Na další pumpě zastavuju a vyndavám náhradní rukavice. To ovšem krom situace, že než vyjedu zase vyjedu mam ruce v suchu, situaci neřešilo, jak se tak koukám kolem sebe na pumpě, můj pohled zůstane viset na jednorázových rukavicích pro tankování, nenápadně si jich pár beru, zkouším zda je navléknu na své rukavice, pasujou, vyrážim dál v dešti a relativním suchu (zapařenej) až do Jihlavy.

10.7
Třetí hodina ranní, vstávám a mažu na místo srazu, bohužel v Jihlavě jsem docela zakufroval, od místa, kde sem špatně odbočil, stačilo jet rovně 150m a byl bych na benzině, takhle sem lítal 20min po Jihlavě. Nakonec ve 4 ráno dorážim na místo, rychlá seznamovačka, první foto a vyrážíme směr Rakousko.


Cesta do Rakouska po krásách jižních hranice naší vlasti, mezi polema a vesničkami se mírně komplikuje a jako na potvoru nemůžeme natrefit na správnou silnici směr Rakousko. Nakonec se ukazuje věc, která nás bude provázet celou cestu. Pracovně sem ji nazval „Neoprávněná nedůvěra v navigaci“ Dovoluji si přidat mapku cesty, tu si pamatuju bohužel pouze do Poltenu, tam opět nastala neoprávněná nedůvěra v navigaci, kupujeme dálniční známky za pět eur a mažem na dálnici, pak jsem cestu už jaksi nevnímal, takže tak nějak to mohlo být




Cesta přes Rakousko probíhala celkem v pohodě, čím víc se blížíme k jihu, tím víc nám před očima rostou kopce a člověk se těší na alpy.




Když jsme pár desítek kilometrů od hranic se Slovinskem, vyjíždíme průsmykem s lyžařským areálem Turracherhohe do výšky 1763m n.m.


Zde se musim neskromně pochlubit, narozdíl od kluků jsem já osobně byl v 1765m n.m. protože volání přírody tu už bylo velmi silné Bohužel v této části rakouska nás chytl déšť,až prakticky sem jsme jeli ve slunečném nebo zataženém počásku. Odsud sjíždíme na benzínovou pumpu kdesi v údolí, jinak to nazvat nejde, kdesi v Rakousku, takové díře po granátu. Krom doplnění paliva si zde i suším rukavice


A hned za pumpou narážíme na improvizovanou opravnu skútrů, kde několik výrostků přihlíží, jak zdejší kovář ohromným kladivem ladí variátory a spojkové zvony. Po výměně přátelských pokývnutí, které mají naznačovat aspoň v mém podání naprostou spokojenost nad tím, jak skútry opravují, že takhle je to správně, vyrážíme dál k slovinským hranicím. Před hranicemi se Slovinskem je první kopec o kterém se dá říct, že měl koule, na 600m stoupání 22%. Poprvé a ne na posledy jsme cítili zápach od našich řemenů. Na vrcholu fotíme naše stroje, neb jejich výkon si to zasluhoval, ještě se k tomu nachomýtl i tank T-34.


Poté už sjíždíme do Slovinska. Orientujeme se, obdivujeme místní panorámata a začínáme hledat kemp. Ten první, který jsme podle mapy chtěli navštívit, měl nejlepší léta za sebou asi tak před 10 lety. To znamená, že nyní jsou z něj jen trosky. Další kemp, který objevujem, má u vjezdu nápis bio a eko kemp, přirozená nedůvěra nás tedy žene dál. Nakonec po mírném bloudění po vesnici, o které se dá říct, že byla taky poměrně eko. Protože hnůj házeli snad přímo na silnici, jsme našli kemp, opět stačilo jet rovně asi 500m po hlavní a ušetřili bychom si asi 10min bloudění. Ale o tom ty výlety přeci jsou. Kemp byl hezký, celkem nás oslovil. Obsluha příjemná, anglicky mluvila velmi hezky, takže i věčný začátečník jako já se v klidu domluvil. Abych to nějak nenatahoval, 10 euro za noc/osoba,wifi free, čisté wc a sprchy na 4minuty za půl eura (ale člověk nesměl jít první,3min trvalo než dotekla teplá voda). Stavíme stany, večeříme a zalejzáme do stanů, po těch 15 až 18 hodinách cesty toho máme všichni dost.

Dik pekne zážitky ten dážď ten nepoteší nikdy ale tie navleky z benzínky to uz ma tiez napadlo avšak mam uz kúpené navleky origos. Inak dobrá navigácia je základ potom nemusíš hľadať nic ani kempy ci penzióny takto to krásne vidím na trase pred sebou vrátane benzinok. Nemenej dôležitým pomocníkom je navigácia ked ideš neznáme cesty a na displeji vidím kedy a aké ostré zatacky nasledujú. Teším sa na ďalšie pokračovanie.

Bratko: navigace je dobrej sluha ale zlej pán. Bohužel kolikrát se data co udávala neshodovali s momentálním značením na silnici a to bylo potom peklo

a nyní první polovina 11.7

Tento den je ve znamení výjezdů na vrcholky hor a kopců. Opět si dovolím hodit sem mapku našeho postupu. Myslím že mapka je celkem intuitivní, kdo tomu nerozumí, může alespoň obdivovat mou zručnost v malování


pořadí šipek: červená,zelená,modrá

Ráno vylejzáme ze stanů, snídaně, návštěva místních toalet, které jsou opravdu multikulturní, 3 evropské a 1 turecký! Počasí se nám oproti včerejěku vydařilo.



Lehce po deváté ranní vyjíždíme směr Krajnska Gora a v ní najíždíme na Vršickou cestu, zde probíhá první focení alp. Vzhledem k tomu, že jsme celý výlet odfotili na mobilech (ačkoli Kuře měl snahu použít foťák,bohužel si doma nechal paměťovku) jsme tu, na jednom z míst, které najdete snad v každém turistickém letáku o Slovinsku, laborovali s nastavováním mobilů, abychom z nich vyždímali co nejvíc. Však výsledky si tu všichni prohlížíte.







Po mohutném fotografování u jezera Jasna se vrháme vstříc prvnímu většímu kopci. Cestou na vrchol Vršiče si div krky nevykroutíme, jak obdivujem skály okolo, nad i pod náma. Krom krásných scenerií si užíváme i naprosto pekelné stoupání a zatáčky kroutící se jako had po úbočí kopce. V každé zatáčce je cedulka s nadmořskou výškou, tak člověk krásně vidí, jak mu cesta utíká.


Na vrcholu nás čeká sníh, horda turistů a ošklivé suvenýry, taky jsme dostali vynadáno že blokujeme heliport či co ale vzhledem k tomu, že jsme se plánovali zdržet asi 8 minut a kdyby se začal kolem náhodou pohybovat nějaký ten vrtulník, jsme pryč dřív, než by řekli, pokuta za špatné parkování.





Cestou z Vršiče zastavujeme celkem 3x, poprvé u nějaké vyhlídky, kde se dozvídáme o tom, že za první války tudy vedla lanovka. Poté pokračujeme dále dolů z kopce, další zastávka u velikána slovinských alp, něco jako český Jára Cimrman, který tam hledal nějaké bylinky ale nedařilo se mu, každopádně udělal i spoustu jiného. Zde se potkáváme se sympatickým párem němců na jejich BWM GS 1200 (oni to snad dostávají zadarmo, má to opravdu každý). A protože se chceme dostat k pramenu Soči, pomáhají nám se zorientovat v mapě pomocí jejich palubních gps. Moderní technologie nezklamala, sekli se jen o 6km. Naštěstí cestou z kopce, po 150m narážíme na odbočku k prameni. Dorážíme na parkoviště, kde po nás nikdo nic nechce, to jsme ještě nevěděli, jak moc si toho máme vážit. Seskakujeme ze skútrů,přebíháme takovou lávku, fotíme vodu a mažeme proti proudu ať už uvidíme ten pramen. Po 50m zjišťujeme, že jsme na špatném břehu říčky( ), takže zpět na lávku a hurá z druhé strany znovu k prameni.




Tentokrát po 50m zjišťujeme, že výstup bude fyzicky náročný, dalších 50m lezem po čtyřech a ve finále na nás čeká ocelové lano ve skále, pod námi sráz s řekou a neochvějná touha pokračovat až k pramenu.









Nakonec se k němu dostaneme, to, že u něj narážíme na čechy, nebudu komentovat( ), to jak byl nádherný, obzvlášť potom, co je člověk v euforii ze zvládnuté cesty a ještě neřeší, jak se dostane zpět. Taky nebudu komentovat. Koukněte na fotky.





tak a to je prozatim konec prvniho dilu,v dalsim nas ceka Mantgart