Shrnutí naší cesty do slovinska. Protože to bude obsáhlejší, budu to psát na pokračování. Takže nyní první dva dny.
9.7Vyjíždím o den dřív, sraz máme v druhý den v Jihlavě na benzínové pumpě ONO,využívám známosti z dob studentských let a přespávám u známých poblíž Jihlavy,přeci jen než vyjíždět ve čtvrtek o půlnoci a pak sedět na motorce celý den, kluci si dali asi tak 19 hodin, sem radši přespal u Jihlavy na probouzel se ve 3 ráno. Cesta do Jihlavy z Liberce byla víceméně až do Nymburku v klidu, slunko svítilo a já si užíval začátek velkého výletu. Bohužel za Nymburkem začalo pršet a v dešti jsem dojel prakticky až k Jihlavě. Jak se rozpršelo,zastavuju na první pumpě a oblékám nepromoky, skvělá věc z obchodu s pracovníma potřebama za lidských 260kč. Zabalen do gumy vyrážím dál a libuju si jak je mi skvěle, sucho a prakticky nic mi nechybí až na rukavice. Vyjel jsem v rukavicích, které používám pro běžný městský provoz, to že promokly sem tak nějak čekal, ovšem zima co nastala na prsty byla opravdu hrozná. Na další pumpě zastavuju a vyndavám náhradní rukavice. To ovšem krom situace, že než vyjedu zase vyjedu mam ruce v suchu, situaci neřešilo, jak se tak koukám kolem sebe na pumpě, můj pohled zůstane viset na jednorázových rukavicích pro tankování, nenápadně si jich pár beru, zkouším zda je navléknu na své rukavice, pasujou, vyrážim dál v dešti a relativním suchu (zapařenej) až do Jihlavy.
10.7Třetí hodina ranní, vstávám a mažu na místo srazu, bohužel v Jihlavě jsem docela zakufroval, od místa, kde sem špatně odbočil, stačilo jet rovně 150m a byl bych na benzině, takhle sem lítal 20min po Jihlavě. Nakonec ve 4 ráno dorážim na místo, rychlá seznamovačka, první foto a vyrážíme směr Rakousko.
Cesta do Rakouska po krásách jižních hranice naší vlasti, mezi polema a vesničkami se mírně komplikuje a jako na potvoru nemůžeme natrefit na správnou silnici směr Rakousko. Nakonec se ukazuje věc, která nás bude provázet celou cestu. Pracovně sem ji nazval „Neoprávněná nedůvěra v navigaci“ Dovoluji si přidat mapku cesty, tu si pamatuju bohužel pouze do Poltenu, tam opět nastala neoprávněná nedůvěra v navigaci, kupujeme dálniční známky za pět eur a mažem na dálnici, pak jsem cestu už jaksi nevnímal, takže tak nějak to mohlo být
Cesta přes Rakousko probíhala celkem v pohodě, čím víc se blížíme k jihu, tím víc nám před očima rostou kopce a člověk se těší na alpy.
Když jsme pár desítek kilometrů od hranic se Slovinskem, vyjíždíme průsmykem s lyžařským areálem Turracherhohe do výšky 1763m n.m.
Zde se musim neskromně pochlubit, narozdíl od kluků jsem já osobně byl v 1765m n.m. protože volání přírody tu už bylo velmi silné
Bohužel v této části rakouska nás chytl déšť,až prakticky sem jsme jeli ve slunečném nebo zataženém počásku. Odsud sjíždíme na benzínovou pumpu kdesi v údolí, jinak to nazvat nejde, kdesi v Rakousku, takové díře po granátu. Krom doplnění paliva si zde i suším rukavice
A hned za pumpou narážíme na improvizovanou opravnu skútrů, kde několik výrostků přihlíží, jak zdejší kovář ohromným kladivem ladí variátory a spojkové zvony. Po výměně přátelských pokývnutí, které mají naznačovat aspoň v mém podání naprostou spokojenost nad tím, jak skútry opravují, že takhle je to správně, vyrážíme dál k slovinským hranicím. Před hranicemi se Slovinskem je první kopec o kterém se dá říct, že měl koule, na 600m stoupání 22%. Poprvé a ne na posledy jsme cítili zápach od našich řemenů. Na vrcholu fotíme naše stroje, neb jejich výkon si to zasluhoval, ještě se k tomu nachomýtl i tank T-34.
Poté už sjíždíme do Slovinska. Orientujeme se, obdivujeme místní panorámata a začínáme hledat kemp. Ten první, který jsme podle mapy chtěli navštívit, měl nejlepší léta za sebou asi tak před 10 lety. To znamená, že nyní jsou z něj jen trosky. Další kemp, který objevujem, má u vjezdu nápis bio a eko kemp, přirozená nedůvěra nás tedy žene dál. Nakonec po mírném bloudění po vesnici, o které se dá říct, že byla taky poměrně eko. Protože hnůj házeli snad přímo na silnici, jsme našli kemp, opět stačilo jet rovně asi 500m po hlavní a ušetřili bychom si asi 10min bloudění. Ale o tom ty výlety přeci jsou. Kemp byl hezký, celkem nás oslovil. Obsluha příjemná, anglicky mluvila velmi hezky, takže i věčný začátečník jako já se v klidu domluvil. Abych to nějak nenatahoval, 10 euro za noc/osoba,wifi free, čisté wc a sprchy na 4minuty za půl eura (ale člověk nesměl jít první,3min trvalo než dotekla teplá voda). Stavíme stany, večeříme a zalejzáme do stanů, po těch 15 až 18 hodinách cesty toho máme všichni dost.