Jet na vejlet do Francie jsem chtěl už delší dobu , ale vždycky jsem nakonec zamířil na jinou stranu Evropy . V zimě jsem ve volných chvílích pročítal průvodce po Francii , ležel nad mapou , študoval cestopisy od těch co tam už byli .
A protože rozloha Francie je třiadvacetkrát větší než rozloha Moravy , bylo jasný že za tejden se nedá projet celá , vybíral jsem kterou její část navštívit . Na cestu jsem si udělal dva tejdny času , a protože mě berou víc hory než moře , napadlo mě projet si Route des Grandes Alpes – spojnici mezi Ženevským jezerem a Azurovým pobřežím . Celá route měří 678 km , překonává patnáct průsmyků , z nichž je šest výše než 2000 m nad mořem . A k tomu nějaký bonusy v jihovýchodní části Francie . Jasno jsem měl i v tom že nebudu využívat dálnice , a to ani k přesunu přes tranzitní země .
Když jsem se o cestě zmínil před kolegou v práci , neváhal a slíbil že se připojí . Cestoval jsem tedy já na Hondě 600 Silver Wing a Petr na BMW R 1150 GS .
Odjezd z Moravy byl naplánován na sobotu 7.6. nějak po ránu . V sobotu se scházíme v Třebíči před motoprodejnou kde si Petr ještě vyzvedává litřík olejíčku pro bawco . Litřík byl i díky velmi horkému počasí nakonec málo , a tak i po cestě jsme ve Francii další sháněli .
Sobota 7.6. – 435 km
První den jsme chtěli dojet k jezeru Zeller See ( Zel lam See ) , do kempu Panorama ( GPS 47.3015167 N, 12.8162686 E ) , kde jsem už párkrát při svých cestách přespával . Velice pěknej , čistej kemp za 12 € pro jednoho ve stanu a s motorkou . Časté místo nocování těch , co vyráží na nedalekou Grossglockner Hochalpenstrasse . Oba dva jsme tam už byli vícekrát tak nás blízkost této silnice nechává klidnými , obzvlášť za tu cenu ( letos je to myslím 22 € za moto ) . To bylo taky jediné naplánované nocování . Ostatní dny jsme už neměli cílové body naplánovány neměli . Prostě pojedem , a nocleh začnem řešit až večer , bez ohledu na místo . Po několika teplotně průměrných dnech začínají v sobotu v celé Evropě tropické dny . V propocených hadrech dojíždíme navečer do kempu , stavíme stany a jedem ještě pro nějaký pivko a pečivo do supermarketu .
Neděle 8.6. – 438 km
Brzo ráno , už před šestou , jsem vzhůru . Vylejzám , projdu se po okolí , a vařím polívku a kafe . Je to tak i ostatní dny . Vždy vstáváme mezi šestou a půl sedmou , a po snídani , kávě , sbalení stanů kolem osmé vyrážíme dál .
Z Zell am See míříme přes Mittersill a první passo – Gerlospass ( 1 507 m ) , jehož průjezd je zpoplatněn pro moto pěti a půl eury – k Innsbrucku , k švýcarským hranicím . To bylo taky jediné zpoplatněné passo , které jsme projížděli . A zdaleka nebylo nějak extra záživný . I ta ženská v boudičce co vybírala „průjezdný“ byla nějaká kyselá . Za Landeckem uhýbáme na jih a míříme do Švýcarska . Na švýcarské straně je pár celníků , kteří namátkově koukají do pasů , neboť Švýcarsko není členem EU , ale od roku 2009 je člen Schengenského prostoru . Před Davosem se dostáváme poprvé přes dva tisíce metrů nad mořem – projíždíme Flüelapass ( 2 383 m ) , kde je teplota přijatelnější než v nížinách , kde se pohybuje přes 30 °C . Za Churem sjíždíme z hlavní a hledáme kemp . Ve Švýcarsku jsou kempy o poznání dražší než Rakousku , Itálii i Francii . Platíme 20 € za osobu / stan / moto . K tomu si přidáváme točený pivo za 4 € , protože jsem neměli nakoupeno . Původně chtěl tedy „fünf“ , ale pak z něj vylezlo že to by bylo v těch jejich frankách , v eurech „jen“ vier .
Zajímavý je zamyslet se nad poměrem ceny 1 litru piva a 1 litru benzínu ve Švýcarsku a u nás . Když to trochu zjednoduším , tak Švýcar si za cenu dvou půllitrů piva koupí čtyři litry benzínu . A u nás si to spočítejte .
Pondělí 9.6. – 386 km
Brzy ráno vyrážíme z kempu , směr Francie . Když projíždíme městečka je všude nějak mrtvo . Na uzavírkách silnic se nepracuje . Až později zjišťujeme že ve Švýcarsku je státní svátek . Podle toho to vypadá i na dalším passu – Oberalppass ( 2 046 m ) – plno motorkářů , cyklistů . Petr profrčel Oberalppass bez zastavení , protože jak pak říkal , myslel si že to půjde ještě výš , takže zdokumentuji průjezd a vyrážím za ním . Po pár kilometrech se potkáváme a pokračujeme na Furkapass ( 2 436 m ) , kde již děláme společné foto . Teplota je příjemná , přesto že je kolem plno sněhu , je to jen na tričko s krátkým rukávem . Chvíli se zdržíme , pokocháme se , vyčůráme díru do sněhu . Při sjezdu dojíždíme žlutej postbus , kterej před každou zatáčkou vyhrává podobně jak ti zmrzlináři se žlutejma dodávkama co u nás rozvážej ledňáky a zmraženou zeleninu . Musí to bejt docela makačka dát si to dvakrát za den nahoru a dolů s autobusem . Směřujeme přes Brig , Sion k Martigny na hranice s Francií . Nakupujem v Lidlu , nějaké ovoce a pečivo . Na eura nám vrací švýcarské franky , které pak utrácíme za několik plechovek piva , aby se nám nemotali v peněžence s jinou měnou . Přes Col de la Forclaz ( 1 526 m ) a Col des Montes ( 1 461 m ) vjíždíme do Francie a za Chamonix se napojujeme na Route des Grandes Alpes , která začíná o pár kilometrů severněji u Ženevského jezera v Thonon les Bass . U Albertville se nám zatahuje a začíná se zvedat vítr . Vypadá to že se něco přižene , takže se domlouváme že využijeme první kemp kolem kterého projedem . U Aime sjíždíme z hlavní a podle ukazatelů dojíždíme ke kempu . Je to v podstatě velká zahrada u domu , můžem si postavit stan kde chceme . V době kdy dojíždíme do kempu je už ale bezvětří a vyjasnilo se .
Kromě nás tam jsou jen dva karavany , dva makáči co ráno sednou do auta a soudě podle oblečení jedou makat někam na stavbu . V domě v přízemí je kuchyňka , místnost na posezení , koupelna a dokonce i sauna . A to za 6,5 € za jednoho .
( GPS : 45,56804 N , 6,67193 E ) .
Úterý 10.6. – 342 km
Ráno to opět vypadá na pěknej den . Vyrážíme zase hodně brzo a už devět ráno jsme v lyžařským středisku Val d´Isere . Hned mě napadlo že je to takovej „českej Špindl“ .
Z Val d´Isere je to jen pár kilometrů stoupání serpentínama na nejvyšší evropský průsmyk – Col de l´Iseran ( 2 770 m ) . Kolem silničky pobíhají svišti , někteří se poflakují i po silnici a tak několikrát téměř zastavuji aby měl čas přejít a prohlídnout si mě . Těsně pod vrcholem se již projíždí sněhovými bariérami , které tam jsou po průjezdu sněhových fréz . Stěny jsou dva až dva a půl metru vysoké . Na vrcholku jsme sami . Proti včerejšímu státnímu svátku zcela mrtvo . Po chvilce přijíždí cyklista , s kterým si vzájemně vyměníme foťáky abychom udělali vrcholové foto . Kousek dál je vidět sjezdovka , tak k ni zkusíme zajet . Na parkovišti je plno aut s označením Francouzské lyžařské federace , a na svahu se trénuje . Pak nemaj mít takový výsledky , když lyžujou celoročně . Teprve při sjezdu z Col de l´Iseran proti nám vyjíždí nahoru první motorkáři . Přes St.Michel míříme k dalšímu průsmyku . Je jím Col du Galibier ( 2 642 m ) . Na vrcholku je už celkem živo . Kromě motorek i hodně cyklistů . Na vyfocení před vrcholovou cedulí se skoro stojí fronta . Partička němčourů tam hlasitě haleká a kouluje se . I u nás na Vysočině letos sněhu moc nebylo , ale že by jsme z toho byli teď tak vyplesknutý to teda ne . Vylezem kousek na výš na vyhlídku a koukáme co je vše vidět . Samý hory , zasněžený vrcholky . Po sjezdu z Col du Galibier projíždíme ještě menší průsmyk – Col du Lautaret ( 2 058 m ) , a pokračujem po Route des Grandes Alpes ( RDGA ) . Projíždíme Col d´Izoard ( 2 360 m ) a Col de Vars ( 2 109 m ) směrem k Jausiers , kde sjedem z RDGA na Route Imperiale , protože chceme vyjet na nejvyšší místo v Evropě , kam se dá vyjet po asfaltu – pod vrchol Cime da la Bonette .
Zde je dobré vysvětlit geografii: nejvyšším evropským průsmykem je Col de l'Iseran ( 2 770 m ). Průsmyk Col de la Bonette , často uváděný jako nejvyšší , je ve skutečnosti se svými 2715 m níže než l'Iseran . Ale okružní silnice kolem pahorku Cime de la Bonette má v nejvyšším bodě nadmořskou výšku 2802 m.n.m. a je tudíž oficiální nejvýše položenou evropskou silnicí .
Okružní silnice je však uzavřená . Oboustranně .Z jedné strany se na ní ale dá vjet . Podle stop to tam již někdo zkoušel , takže ani my se nevzdáváme . Odhrnuji trochu sněhu abych nemusel jet moc po kraji , na hraně prudkého srázu – pohled dolů není zrovna příjemnej , a představa že skončím někde dole několik set metrů , taky ne . Projíždíme , ale po zhruba třech zatáčkách sníh přes silnici . Vypadá to že silnice byla po letošní zimě už profrézovaná , ale tady ta lavina tam sjela ze svahu hory později . Nejvyšší evropská silnice zůstane námi nezdolaná . Oba dva chceme říct – tak příště , ale pak nám dochází , kdy se sem příště dostanem ? Sjíždíme tedy dolů a protože se opět zatáhlo , rozhodujeme se že budeme hledat kemp . Ten nacházíme hned v St. Etienne de Tinée . Byl to nejlevnější ( 5 € za jednoho ) a nejluxusnější kemp po cestě . Protože je před sezónou , jsme v kempu jen čtyři . Kromě nás nějakej němčour na starším bawcu , a borec z Belgie na 125 kubíkovým skůtru . ( GPS : 44,25840 N , 6,92131 E ) .
Středa 11.6. – 174 km
Ke konci RDGA je to již jen pár km ( končí v Nice ) , než ji opustíme čeká nás Col de la Couillole ( 1 678 m ) . Kdykoliv jsme zastavovali , kontroloval Petr můj „poserproužek“ . Skůtr nemá zrovna předpoklady pro sportovní vyžití , obzvlášt když jsem ho ještě „rozhodil“ dvěma bočníma kuframa a vakem . Přesto se neustále zrychluji a proužek zužuji . I když už jezdím i po slonovi co je na okraji Metzelerky , Petr říká že mám ještě rezervu . Záhy jsem však našel limit . Naštěstí na dostatečně široké silnici . Autobus v protisměru a za ním jedoucí autoškolu úspěšně míjím a proužek mám minimálně na trenkách . Od teď už to nezkouším . Další zastávkou dnešního dne bude Castellane kde je Citroën muzeum , který jako velkej fanda Citroënů nemůžu vynechat . Muzeum nacházíme hned , ale je otevřeno až od 14 hodin , tak jdeme nakoupit do supermarketu a nějaké potraviny a pivko a zajíždíme se schladit a koupat k nedalekému Barrage de Castillon . Odpoledne se vracíme do Castellane k muzeu . Paní byla hodně překvapená když jsme jí řekli že jsme z République tchèque . V muzeu jsou všechny auta v původním nerestaurovaným stavu , a mnohé z nich mejí najeto jen pár km . Nejmíň co jsme postřehli tak měl Citroën GSA z roku 1984 s najetými 41 km !!! Je tam i nejstarší Citroën DS 19 , z října 1955 , který má výrobní číslo 000032 .
Po prohlídce míříme ke Grand Canyonu du Verdon . Při první foto zastávce poprvé potkáváme krajany – zájezd party cyklistů přímo z Moravy . Projíždíme kaňonem k La Palud du Verdon , kde zůstáváme v kempu ( 6 € ) . Vedle nás páreček němců , kteří přijeli dodávkou , v ní dvě motorky . Pak doma vykládaj jak byli na morkách ve Francii .
Čtvrtek 12.6. – 297 km
Jak je naším dobrým zvykem , tak brzy po ránu se vydáváme na okružní cestu u kaňonu Route des Cretes . Je ale zase hodně horko a tak kolem desáté už zastavujem u Lac de Sainte Croix a koupeme se v čisté průzračné vodě , která ze silnic na jezerem měla krásnou modrou barvu . Nezdržujeme se ale dlouho , projedem se kolem jezera a směřujeme k Mont Ventoux ( 1 911 m ) . Cestou projíždíme mezi lány levandulových polí , které však ještě nekvetou to krásně modrou barvou . Přesto jsou však cítit až do helmy . Zastavujem , natrháme pár květů a dáváme je do kufrů aby nám je krásně provoněli . Na ty smradlavý propocený hadry ideální .
Silnice na vrchol Mont Ventoux je pomalována a popsaná jmény cyklistů , kteří zde jeli loni Tour de France . Sleduji to a hledám českou vlajku a jméno Romana Kreuzigera . Kousek pod vrcholem je na silnici nápis Dávej ! Roman a česká vlajka . Samozřejmě zastavuji a fotím . Přestože Mont Ventoux znamená Větrná hora , na vrcholku je téměř bezvětří . A taky docela hodně lidí . Motorky , cyklisti , ale i autobusy s německýma důchodcema . Výhled je na celou Provence . Z hory sjíždíme a míříme k Avignonu . Město kde sídlili papežové . Snad nejznámější památkou a symbolem města je Avignonský most ( Pont Saint-Bénezet ) , původně dlouhý 900 metrů , jehož čtyři dochované oblouky z původních dvaadvaceti končí v půli řeky Rhôny. Také se zde nachází gotický Papežský palác ( Palais des Papes ) , obehnaný hradbami , které nechal papež postavit v letech 1335-1364 .
Po procházce Avignonem odjíždíme najít nějaký kemp , který nacházíme kousek od silnice jen pár km za Avignonem ( 7 € ) .
Pátek 13.6. – 398 km
Byla asi nejteplejší noc . Stačil jen polštářek na karimatku a jen tak v tenkách si lehnout . Spácak nebyl potřeba . Vyjíždíme zase chvíli po osmé . Dnes se chceme podívat na dálniční most u Millau . Viadukt Millau ( francouzsky Viaduc de Millau ) je dálniční most v jižní Francii , k roku 2014 nejvyšší v Evropě a druhý nejvyšší na světě ( v roce 2012 první pozice obsazena mostem Puente Baluarte v Mexiku ) . Viadukt Millau je zavěšený most se sedmi betonovými pilíři a osmi mostními poli , vlastní mostovka je ocelová a váží 36 000 tun . Délka mostu činí 2 460 m. Mostní pole nemají všechna stejnou délku , šest centrálních měří 342 m a dvě okrajová pak 204 m. Mostovka samotná pak také od severu k jihu klesá o tři procenta. Celá stavba se navíc nachází v oblouku s poloměrem 20 km . V každém směru se nacházejí dva jízdní pruhy . Pilíře mají velmi rozdílnou výšku , ta se pohybuje od 77 m až k 246 m (měřeno až k výšce vozovky). Nejvyšší pilíř převyšuje spolu s věží nad vozovkou svojí výškou i Eiffelovu věž . Jsou betonové a mají specifický tvar , směrem nahoru se zužují a dělí na dva menší . Pod mostem je informační centrum , kde je promítán film s postupem z výstavby . Podobný film , ve slovenském znění je k nalezení i na youtube . Millau bylo nejzápadnější místo naší cesty , od teď již cesta nabírá směr domov . V místím marketu nakupujeme proviant a míříme na jihovýchod k moři . Cesta moc neubíhá , navíc v jednu chvíli začne neuvěřitelná průtrž , ani nestíháme zastavit a jít do nepromoků . Není se kde schovat , ve Francii nějak nemají autobusové zastávky u silnic , místo kde projíždíme nemá ani hustou síť benzinek jak u nás . Zatímco auta v průtrži zastavují u krajnice , my pokračujem . Tak rychle jak průtrž začala , tak skončila . Než za Arles nacházíme kemp , máme vše už zase skoro suché . Takže to vlastně nestálo za řeč .
Sobota 14.6. – 280 km
Ráno jako každé jiné . Petr naznal že při teplotách co jsou jeho géeso potřebuje víc oleje a litřík co kupoval na cestu nebude stačit . První pokus o zakoupení je na benzince . Ten správnej neměli . V jednom městečku si všímám motoshopu , stavíme tam , potřebnej olej nemají ale borec ochotně volá do jiného a zjišťuje ža tam na regálu dva litříky leží . Na papír maluje plánek , podle kterýho to bez problémů najdeme . Neskutečná ochota . Chtěli jsme jet přes Marseille , ale od toho jsme upustili . Proplítat se s mojema bočníma kuframa v městským provozu v zácpách moc nejde . Objíždíme tedy Marseille a míříme na Azurové pobřeží . Při jedné ze zastávek a koukání do mapy Petr zjišťuje že nemá brýle . Dával si je v kempu vždycky na zobák géesa , a ráno při odjezdu na ně zapoměl . Takže mu v mapě můžu ukazovat co chci a stejně nevidí . Tak je to později i s jeho příchozíma smskama a odpovídáním na ně že je v pořádku a kde zrovna je . Pomalu jedeme po pobřeží až nacházíme pěknou pláž u moře . Parkujeme u silnice a jdeme se koupat . Všímám si že zaparkovaný auta mají lístečky za oknem a je tam i automat na parkovný . Což nás nechává v klidu . Když se tak rochníme v moři , přijíždí Municipal Police ( městská policie ) a kontroluje placení parkovného . Pak hledají čich asi můžou být ty motorky . Hlásíme se tedy k nim a děláme blbý , že jsme nevěděli že se má platit . Policajt nás vede k automatu a ukazuje . Máme však jen nějaké drobné centy a jinak samý papírový éčka . Papírový to nebere . Policajt bere z mé hrsti ty drobáky , rozdělí to na půlky a háže do automatu . Na dva lístky napíše naše espézetky , dává na moto a vysvětluje že máme ještě třičtvtě hodiny čas na koupání . To je aspoň přístup . Policajti byli dva . Jeden byl mladej kluk , kterej se asi zaučoval a nosil věci , a ten druhej byl komickej už od pohledu . Protože slunko svítilo jak … no jak prase by jsme řekli , měl namazanej celej xicht nějakým bílým krémem aby se nespálil . A to v docela silné vrstvě . Petr se tomu furt smál a bylo vidět jak to nemůže zadržet a snaží se koukat pořád jinam . I mě dělalo problém zachovat vážnou tvář . Navečer ještě zajíždíme do St. Tropez , kde nacházíme četnickou stanici . Vyfotíme se a vyrážíme směrem k Le Muy kde by mohli být kempy levnější než takové turistické lokalitě jako je St. Tropez . V St. Maxime ještě nakupujem , když jsme na odjezdu začne pršet a padat kroupy . Čekáme chvíli pod střechou . Po pár minutách je po dešti , tak vyrážíme hledat kemp , vybíráme si jeden na kraji Le Muy . Když v recepci řešíme francouzsko – německo – anglickou komunikací ubytování , přichází tam krajan z Jižních Čech . Začneme si povídat spolu a holky z recepce na nás koukají jak si povídáme a čekají než si sdělíme mezi sebou co potřebujem .
Neděle 15.6. – 250 km
Ráno vyjíždíme z Le Muy opět k Azurovému pobřeží . Provoz mezi Cannes , Nice a Monacem je docela hustej . Chvíli jedem spořádaně s autama , protože s šířkou 140 cm to není na proplítání v kolonách . Po chvíli mě to ale nebaví , navíc začíná zase nesnesitelný teplo , tak se odvažuji a projížím mezi autama taky . Není to jak u nás , kde vás nikdo v autě nepustí před sebe ( pokud to není sám motorkář ) a ještě na Vás troubí a nadává . Auta uhýbají a dá se projíždět . V Monte Carlu parkujem na vyhrazeným parkovišti pro moto a jdeme se projít . Nakouknem do kasína , na přístav , koukáme kudy jezdí F1 . Odpoledne vyrážíme směr Itálie a pak na sever k Torinu . Před Col de Tende ( 1 871 m ) – průjezd z Itálie do Francie tunelem , začíná pršet . Vypadá to na chvilku . Já zastavuji a jdu do nepromoku , Petr ne . Když se dostanem k tunelu , kde svítí červená , a čas do „zelené“ 23 minut , není se kam schovat . Vjíždíme na červenou kousek k prvnímu domku a stojíme aspoň pod stříškou a na zelenou čekáme tam . Napadlo nás že až vyjedem na druhé straně , že tam bude třeba pěkně . No , nebylo . Naopak . Ještě větší chcanec . Pomalu jsem dojeli do Cuneo k Lidlu . Schováme se pod střechou a dáváme si čerstvé bagety a pršut . Na stan to dnes nevypadá . Voláme kolegovi na Moravu , jestli by nám nevygůglil nějakej hotýlek poblíž . Po chvíli nám SMSkou posílá adresu . Jedeme tam , mladá paní nám říká že má plno , ale radí že za cca km je další hotel . Dojíždíme tam a Petr italsky domlouvá ubytování . Za pětapadesát euro , ale v suchu , a motorky do garáže . Na hotelovým pokojíku rozvěsíme mokrý věci a zalízáme po devíti dnech do postele . Přesto že ještě není ani šest hodin , Petr během okamžiku , zamotán do peřin na chvíli usíná . Z balkónu neustále kontrolujem počasí . Nevypadá to dobře . Jsme odhodláni ale ráno pokračovat .
Pondělí 16.6. – 420 km
Ráno se budíme a zrovna nepší . Než se však oblečeme , zase začalo . Postupně to ale slábne , a navíc ve směru kam míříme se vyjasňuje , tak vyrážíme bez nepromoku . Po pár km opravdu neprší a začíná vylejzat sluníčko . Cestou Petrovi dosychá zbytek oblečení . Dnešek měl být opět jen přesunem k domovu . Přes Torino míříme k Milánu , které objíždíme a jedeme do Como . S několika zastávkami projíždíme kolem Lago di Como . Sezóna ještě nezačala , ale už tu je docela plno a rušno . Čas máme docela dobrej , tak se budeme snažit dojet co nejblíž k Bormiu . Cestou jsem pozván Petrem na fakt dobrý italský kafe . Před námi jsou opět Alpy . Navečer sjíždíme z hlavní silnice a nacházíme kemp ( 12 € ) . Opět téměř prázdnej , místo si máme najít kde se nám bude líbit .
Úterý 17.6. – 368 km
Na dnešek máme v plánu dostat se opět do kempu Panorama u Zeller See . Vyjíždíme pár minut po osmé hodině . V Bormiu natankujem za 1,72 € / litr a vyrážíme na Stelvio . Passo dello Stelvio ( 2 758 m ) bude druhým nejvyšším průsmykem na cestě . Jsme tam ještě před devátou a je tam zatím klid . Lehce poletuje sníh a je v letních rukavicích je docela zima na prsty , takže přitápím . Když se fotíme u vrcholové cedule přichází za mnou starší pán ( určitě přes pětašedesát ) se silničním kolem , jestli bych ho nevyfotil . Stoupne si k ceduli , kolo hodí jednou rukou nad hlavu a je vysmátej jak kdyby cestou nahoru žvejkal lístky koky . Chvíli si s námi povídá . Říká že je z Austrálie , jeho manželka ještě spí dole v Bormiu na hotelu , tak on si sjede teď dolů a dá si výšlap na passo ještě jednou . Respekt !
Těsně pod průsmykem je upravená trať , kde se prohánějí běžkaři . Je zde i ski servis , kde se dají půjčit lyže , nechat se kousek vyvézt lanovkou a zalyžovat si . Vyjíždíme kousek k lanovce a dostáváme se na nejvyšší místo naší cesty ( když nám nevyšlo to Bonette ) , do výšky 2 786 metrů nad mořem . Ze Stelvia jedeme na Merano , a než vjedem do Rakouska , dáváme si ještě Jaufenpass ( passo Giovo ) – 2 094 m . Poté už jen objíždíme Innsbruck a míříme do již známého kempu Panorama u Zell am See . V kempu tvoříme „česko-moravský koutek“ . Jsme tam pohromadě krajané ( sedm na moto a čtyři na kolech s obytňákem ) . Večer posbíráme co kdo má a sedíme do noci u piva , vína , slivovice . Spát se jde až kolem půlnoci , když je vše vypitý .
V nejvyšší nadmořské výšce po cestě - 2786 metrů nad mořem
Středa 18.6. – 371 km
Na dvanáctý den jsme vymysleli návštěvu kolegů z práce , kteří jsou v jižních Čechách na kolech . Víme jen vesničku , kde by měli být , ale penziónu v ní asi moc nebude , tak to najdem , a než se vrátí večer z vyjížďky , ubytujem se a překvapíme je . Ráno se loučíme s krajany v kempu a vyrážíme směr CZ . Zastavujeme v podstatě jen na tankování , čurání , pití . V Kaplici vybereme v bankomatu českou měnu a říkáme si že stavíme u první restaurace na oběd . Za Kaplicí si v dáváme na pozdní oběd česnečku a cmundu po kaplicku . Překvapení nám až tak úplně nevyšlo , k penzionu jsme dojeli ve chvíli kdy dojížděli na kolech . Přesto ale koukali . Odpoledne a večer už jen u piva , posezení a pokec s kolegy z práce .
Čtvrtek 19.6. – 213 km
Ráno se rozdělujeme . Petr míří k Třebíči a pak dál , na oslavu padesátin dalšího kolegy z práce . Já mířím ještě na Lipno . Navštívím tam jednu známou , prohodíme pár slov u kafe .
Cestu z Lipna si zpříjemním zástavkou v Jindřichově Hradci , kde kouknu na hrající fontánu , dám si zmrzku . Samozřejmostí je zastávka v restauraci Na Kocandě v Krahulčí na oběd ( nebo vzhledem k času , už asi večeře ) .
Celkem 4 372 km . Jedinej technickej problém byla spálená H7 u mojí Hondy .
Než jsem jel do Francie , uměl jsem říct francouzsky - bonjour , mersi , oui . Po návratu umím ještě douches - sprcha
. Německy znám pár číslovek a od poslední návštěvy Rakouska si pamatuju že stan je zelt , anglicky to nedávám taky - jen to co pochytím , většinou rozumím ale nedokážu odpovědět . Přesto jsem s komunikací neměl problém a vždy se domluvil .
Kompletní fotogalerie :
cestaCitroën muzeum v CastellaneFrancie je hodně velká , a má toho hodně co nabídnout , takže se tam budu muset asi ještě vrátit . Třeba na sever , do Normandie , Paříž ….
Ubytování bylo nejlevnější v kempech ve Francii ( od 5 € do 9 € za osobu , stan a moto ) . V Rakousku a Itálii to bylo shodně po 12 € , nejdráž vyšlo Švýcarsko za 20 € .
Byli to ale ceny „předsezónní“ . Od konce června je to vyšší .
Švýcarsko má zvláštní schopnost , peníze z účtu turistů tam mizí tak nějak rychleji než je zvykem v okolních destinacích . Taky tam některé obchodní řetězce neakceptují VISA karty .
Ve Francii stál benzín kolem 1,44 – 1,54 € , a je tam spousta benzinek bez obsluhy – strčíte kartu , ono si ju to načte , natankujete a odečte si to tolik za kolik jste vzali . Nemaj tam ale téměř klasiku 95 Natural , ale podle nápisů je to devadesátpětka říznutá ethanolem . Nevím v jakým poměru , ale motoru to nebylo znát .
