Jak probíhal sraz PCX 24.-26.5.2013
Vyrazil jsem na sraz, po nezbytném zabalení nejdůležitějších propriet (hlavně slivovičku jsem měl nachytanů jako první) 24.5. v 10.30 hod. Venku nebylo po slunku ani památky, ale teplota 17 grádusů celsiových, byla přijatelná.
Tankovačka proběhla před Buchlovskýma kopcama a všecko probíhalo v pohodičce. Na Slavkovské benzince Tenryu, kterů vlastníja jacísi Číňani, jsem dal kafisko a očistil sebe aj mašinu od kůsků blacka, kterýma mňa ohodil jakýsi dědek v octavii, když vyjížďal z pola. Strojek a moje ramena, vypadaly jak kropenatá slépka. Ještě že mám ten chránič z uměléj hmoty od Givi. To byh to odnésl daleko hůř a asi by aj tu benzinku přede mňů zavřeli.
Najel jsem na dálnicu a odbočil na Rosice. Za Náměšťů nad Oslavů jsem sa setkal s mládencama
slovenskýma z Blavy Foresterem, Bajem_sk a děvčiců z Gotyšu Denis14. Z tama jsme valili do Třebíča, a to sa všeci podržte, do CUKRÁRNY! Tož proti gustu žádná, ale v takém podniku jsem byl naposled jak děcko. Ale kafisko bodlo. Bajo stál venku, asi sa mu do sladkostí taky moc nechtělo a ostatní dva dali ke kafi ještě jakůsi buchtu.
Na Jalovec jsme přijeli cca v 14.30 hod., naskládali jsme věci do chaty na cimry a šli do knajpy. Venku už seděl gum. Tož pomálu sa sjižďali další a další. Popíjali jsme Černů horu, ostnáča 11°a zakusovali to prasátkem. Někteří to prokládali ještě dalším žvancem. Já třeba svíčkovů – luxus. No a samozřejmě jsme stáhli moju slivku. Vzal jsem enem půl litra, kerý byl hned pryč. Příště beru demižón! Poslední, jako šestnáctý, přijel až celkem pozdě večer, Marek, zmrzlý jak cicina. Sklidil náš obdiv, protože vyrážal asi v pět hodin po práci za dešťa. Je to borec! Hospodu jsme opůšťali jako poslední s Markem, takypcx a šéfem vojenských veteránistů, keří tam měli taky sraz a soutěž O zlomenů poloosu, ve 2.15 hod. Na pokoji už byli ostatní – forester, bajo_sk a gum, kerý odešel ne zas tak dlůho před nama. Bylo obdivuhodné, že po takém dni nikdo nechrápal.
25.5.
Ráno už jsme skotačili od osmi hodin. První dofrčál Kupeček, kerý za nama přišel do knajpy, když jsme tam posedávali po snídani. Tu jsme měli v 9.30. Venku bylo pěkně hnusně, pršalo a bylo 8 grádusů. Tož jsme špekulovali co s vyjížďků, kerá byla naplánovaná na 13.00. Při neustálém čučání z okna a do mobilů na předpověď a vývoj počasí, jsme usůdili, že dvanáctá rozhodne. Mezitím přijížďali další a další borci. Nejvíc jsme byli zvědaví, jestli přijede v takovém počasí Amanda, protože jela ze severu. Časem pršat přestalo, tak sa rozhodlo, že vyrazíme. Blížil sa čas vyjížďky a Amanda stále nikde. A hle! Blížily sa dva stroje šedé barvy do brány hostů. Amanda!!! aj s manželem Luďů. Hurá!!! Už jsme si mysleli, že jsem všeci. Omyl! Chyběl minicooper. Tož forester mu brnkl a asi za půl hodinky byl mezi nama. Tož jsme byli všeci. 31 kousků. Nádhera! (esli sa divíte, proč je na seznamu enem 30 účastníků, má to svůj důvod, kerý tu však nebudu zveřejňovat
).
Vyrazili jsme. Tankovačka v Okříškách. Cesta ubáhala v pohodičce – směr Třebíč, Jaroměřice nad Rokytnou, Mor. Budějovice, Litohoř, kde jsme sa stavili na gáblík v Harleys Pubu. U stolu probíhala diskuza, či Harley vystavený nad krbem je pojízdný. Určitě byl, protože měl RZ s platnů technicků, zaplý alarm a kola nebyly zaprášené. Tož mosí to byt zajímavé, jak to tam čtyři chlapi dávajů a zdělávajů. Potem jsme sa fotili u nastartovaných mašin, prohodil jsem pár vět s majitelem s možnosťů tam příští rok uspořádat sraz. Z tama nás opustili ogaři z Valašska v čele s ipepou a se slovenským bratom fillov. My jsme pokračovali do dědiny Cerekvička, kde jsme omrkli závody pincků „Fichtl cup“. Po příjezdu enem forester prohodil jakůsi námitku, co tam vlastně děláme. Všeci ostatní věděli kam jedem. Tak ale nejsu na něho naštvaný. Byl nejstarší a možná informacu o tom, že tam jedeme, přeslechl. Može sa stat, co by né. Byla to celkem prča sledovat borce na chrchloch, jak to kalíja v blatě. Zvlášť borec na zeleném stroji byl náš favorit. Měl nejlepší vrávoravý styl a zvuk minimálně pětistovkového krosového speciálu.
Zdržali jsme sa asi půl hodinky a valili směr Želetava. Po cestě chtěli někteří doplnit pohonné kapaliny, tak jsme zastavili na nejbližší benzince. Dědinu už si nepamatuju, ale néni to podstatné. Tož jsme v Želetavě odbočili směrem na Rokytnicu, Krahulov, Okříšky. Všeckým sa ta trasa líbila. Mosím uznat, že tam sú krásné panoramata a krásná cesta se zatáčkama v lese. Později Klárka, manželka takypcx, prohodila, že si v kerési zatáčce málem cvrkla do textýlu, protože už to brala po krajnici. Ale zvládla to, je to kapacita baba!
Při příjezdu do Jalovca hledím kdo to jede přede mňů a hle! Toť forester a minicooper. Říkám foresterovi co tu dělajů? On mě dal kapky, že jsme jim ujeli z benzinky a pak blůdili kdesi po blbých cestách. Jenomže, jak jsem mohl vědět, že sa kdesi močíjů na záchodě, když mě to nikdo neřekl a viděl jsem, že už majů všeci koně nadójené? No co, stalo sa.
Po zcivilnění jsme usedli do knajpy, popíjali a pojídali vyniakjícího čuníčka. Odjeli Kupeček a Přemek. Už o půl deváté šli na ubykacu bajo eskáčko a denis čtrnáctka. Asi hleděli na televizu. V hospě bylo lidí jak sviňa. Vojáci to do sebe valili jak kdyby to mělo byt naposled. Měli tam aj některé šikovné babiska, keré byly dobře navalené
a obcovaly s veteránistama. Jeden z nich si dokonce vložil ruku jakési blondýny mezi nohy. Taky byl napitý jak hubka. Výčep nestíhal a snědli sa dva vepři. My skútraři jsme směle diskutovali a postupně odcházali. Já jsem to zabalil o půl noci. Ukončovali to takypcx s Romanem esvéčkem kolem jedničky. Samozřejmě neměli klůče, tak bušili na okna, aby je někdo pustil do chaty. Mosím sa přiznat, že jsem to slyšel, ale byl jsem zhnilý slézt z palandy. Dobrá víla Denis čtrnáctka jim otevřela.
26.5.
Den odjezdu
Na nohách jsme byli opět brzo. Naštěstí skoro všeci vojáci chrápali po opici a v opici, tak jsme nemuseli čekat až sa nasnídajů prvně oni a v devět už jsme seděli u stolu. Venku prvně sluníčko, ale větr. Pozděj sa zase zakabonilo. Nálada taková nic moc – odjezdová. Prostě to hezké uteče vždycky moc rychlo
Tož jsme sa všeci pomalu pobalili, vyslékli postelové prádlo (Já ne, protože jsem si ho ani nestihl obléct, protože hned první noc, když jsme s takypcx přišli nad ránem z hospody, jsem mu dal veškeré čisté prádlo ať si povlečů postele a přitom už je dávno měli povlečené od Klárky. Pak na jednu noc už to nemělo smysl, abych si to povlékal.), baby šikovné lehce pouklůzaly a přišlo lůčení...
((( Já jsem sa ještě rozlůčil s majitelem a personálem a pomalu jsme odjížďali. Prvně jsem po Třebíč jel společně s Brňákama, Slovačiskama a denis čtrnáctků, ale jelikož jsme v motorestu Na vyhlídce kupoval dobrotiska ze zvěřiny, odpůtal jsem sa od nich. Dal jsem jednu zastávku na benzince před Bučovicama na kafisko a doma nastřelený o půl jednéj. Vítačka veliká, hlavně od toho mojeho malého synka, kerý dnes slaví dva roky....
Co řéct na závěr? Uteklo to jak voda v naší Olšavě. Lidi byli bez vyjímky perfektní, tož aj nálada byla taková. Nebylo asi osoby, kerá ráda odjížďala dom. A aj když počasí bylo všelijaké, nám to radost ze setkání nezkazilo. Proto sa určitě příští rok sejdem znova. Ať majů někteří proti nám výhrady, že jsme masově rozšíření, my na to kašlem. Tímto jsme dokázali, že sa dovedem sejít, pobavit, podpořit a odreagovat sa od blbých nálad a hlavně stresu a roboty.
Všeckým děkuju za podporu a úpřimně všem vzkazuju MÁM VÁS RÁD, PŘÁTELÉ!
Mirek – satanachist z Bojkovic
P.S. Kdyby našemu nářečí někdo nerozuměl, přeložím do spisovné češtiny
Chtěl jsem aby ta reportáž byla co nejvíce autentická a psal jsem to tak, jak mě huba (ruka) narostla.....