Vlastně jsme tuhletu dovolenou vůbec neplánovali. Po loňské dovči na Slovensku se stopětadvacítkou Burgmanem,jsme tak nějak tušili,že to bude opět na dvou kolech,zvlášť po tom,co jsme si pořídili třístovkového Downtowna.
Inspiroval mě článek na motorkářích,objet Tatry z polské strany.Žena to vylepšila o návštěvu"slaného dolu" Wieliczka,Krakova a Zakopaného. To tak na tři dny,vylepšené o Balaton,na který nás nalákal Ládínkuv report. Všechno teda směřovalo k těmto cílům....Nicméně přišla sobota před odjezdem,ale kromě skůtra nebylo nic jasné a nachystané.Předpověd počasí nebyla moc příznivá. - vlastně vůbec.
A najednou se tady vynořila nečekaná varianta B. Chorvatsko ! Chvilku jsem to rozdýchával -a souhlasil za podmínky,že se vyjede až v pondělí.V neděli jsem vyrazili do super a hyper koupit plovací a slunící prostředky namísto trekových botů a teplých mikin které byly připravené a Šárce(moje žena),koupit kevlarky.Večer zabalit a ráno v šest jsme vyrazili. Počasí dobré,skůtr si jen předl ač byl naložený jako soumar. Vyhýbal jsem se dálnici,jen kousek přes Bratislavu a v Jarovcích šup dolů do Rusovců a už jsme valili do Maďarska na E65.
Cesta hungárí byla jedna velká nuda. Vlevo kukuřice,vpravo kukuřice,sem tam slunečnice,rovina - NUDA. Mraky kamiónů,cesta od nich místy docela rozbitá,vesnice jak po vymření. Litoval jsem,že nemáme interkom......Konečně jsme tou kukurůzou projeli až k hranicím Slovinska,kde si nás zkontrolovali celníci a docela nevěřícně civěli na Kymco a prý jestli je to opravdu třístovka. To jsem ještě netušil,že nás tohle bude provázet celé Chorvatsko.....Po pár kilometrech jsme do něj vjeli,směrem na Varaždin,ale uhnuli jsme na Prelog a do Otoku u Dubravského jezera,kde jsem naplánoval a domluvil spaní v hotýlku Prepelica.Přijeli jsme kolem čtvrté,tak sprcha,kafíčko,pivečko a šli jsme omrknout okolí a jezero. To bylo pěkné,velké a čisté.......V noci přišla bouřka,nad ránem mě budil řev blbých domácích opeřenců.
Bylo docela teplo a zataženo. Tak vzhůru na cestu - směr Plitvické jezera......Jenže. Čím dál víc do vnitrozemí,tím větší binec dělala navigace. Ztrácela se,vypínala,občas i lhala. A zrovna na dúležitém odbočení někde za Karlovacem se vypnula a začalo kufrování Chorvatskem.Když jsem ji probudil k životu,vedla nás po silničkách na Duga Resa,aby nás vyplivla po úžasném svezení,ale časové ztrátě,zpět na hlavní cestu,kousek před Plitvičkama.Protože plán byl dojet do Splitu a my nabrali docela sekeru,rozhodli jsme se,že zkusíme něco nahnat na dálnici. A to bylo špatné rozhodnutí.....Po projetí bezmála šestikilometrovým tunelem Svety Rok,nás pobřeží přivítalo sluníčkem,přenádherným prostředím a .... BURA.
Tak strašlivý vítr jsem nikdy nezažil. Foukalo ze všech stran v obrovských nárazech.Jeli jsme 30-40 a byli jsme rádi,že se udržíme na cestě. 2x jsem se modlil,ať nás vítr na chvilinku pustí,neboť jsme byli nebezpečně blízko svodidlům.Měl jsem pocit,že nám podrazí kola.Na rampách nad cestou všechno výstražně blikalo,na trojúhelnících čtyřicítka. Před mostem Maslenica jsem nevěděl,jestli nemáme sesednout a skůtr přetlačit. Měl jsem strach..Hned na prvním výjezdu jsme sjeli dolů s tím,že vnitrozemí nebude tolik otevřené. Bylo to o něco lepší. Občas se dalo jet i 60-70. Kudy jsme jezdili ani moc nevím.Někde přes Benkovac jsme v sedm večer přijeli do Šibeniku.Měli jsme toho plné zuby. Kousek za městem jsme náhodně vjeli do vesničky Zablače,zastavili u prvního penzionu a i když nebyl nejlevnější,neměli jsme sílu pokračovat někam jinam a ubytovali se na dvě noci........Šárka se mě přiznala,že nikdy v životě neměla takový strach jak na té dálnici a že i brečela.
Proč mě tam ti barani pustili,se asi nikdy nedozvím.
Nakonec jsme zůstali noci tři. Majitel byl fajn chlap. Měl Yamahu MidnightStar a Majesty a syn Nexuse. Vůbec neznali Kymco. Hleděli na to jak na zjevení a kdo že to prý vyrábí
V Zablači bylo fajn. Poloprázdné pláže,domácké prostředí,klídek,pohoda...Jen jsem si první den zapomněl namazat i nohy a tak jsme další den,místo na pláž, vyrazili do Šibeniku i za účelem sehnání zázračné masti Panthenol. Město je krásné. Místní scootermani mě školili jak se má ve městě jezdit na skůtru. Bez úspěchu. Tu českou školu mám pevně vrytou pod kůží. Takhle jezdit tady,jsem na druhé křižovatce mrtvý......Navečer jsme už zase byli na pláži,potom večeře v jediné,místní restauraci,procházka po pláži a ráno vyrazíme konečně do Splitu.Bylo to asi 80km. Město jsme minuli po obchvatu a jeli do Stobreč sehnat "sobe".
Měli jsme štěstí hned napoprvé. Staří manželé,pěkný dům s krásnou předzahrádkou,nádherný výhled z balkonu a dobrá cena. Hned jsme vyrazili na protilehlou pláž a užívali si moře. No a večer hurá do Splitu. V noci je úchvatný. Vrátili jsme se v jednu ráno. Probouzí nás sluníčko a tak vyrážíme v tričku,kraťasech a teniskách - na koupání do 50km vzdálené Brely. Nádherná cesta kolem pobřeží. Řval jsem do přilby štěstím a radostí ! V Brele nádhera. Poprvé jsme zaslechli češtinu.Čechů bylo všude velmi málo - Slováků rozhodně víc.
Večer opět pizza,Karlovačko beer a druhý den k domovu.
Ráno příjemné sluníčko,ale předpověď varovala. Pár kilometrů před Kninem nás zastavil slejvák a bouřka. Zůstali jsme uvězněni ve staré,smrduté autobusové zastávce skoro hodinu a půl,než se přestalo blýskat. Pak jsme vyjeli do deště. Moje zánovní motoboty vodu krásně sály,místo aby ji odpuzovaly a Šárčiny tenisky také.........Ještě jeden zážitek. Měl jsem v nádrži benzin na 150km plus rezerva. Netušil jsem,že nikde na hlavním tahu k Plitvičkám,nebude pumpa. Na jednu jedinou před jezerama jsem dojížděl s vytřeštěnýma očima a strachem otočit heftem,že to škytne a hotovo. Nakonec to dobře dopadlo,jen jsme museli chvíli čekat,než cisterna vypustí svůj obsah do tanků. Podle tankování mě zůstalo v nádrži zhruba půl litru a možná ani ne tolik.Jeli jsme co to dá a osm večer jsme zaparkovali v Otoku u Prepelice.
Ráno nás - jak jinak - probudil slejvák. Studoval jsem předpovědní mapy a vypadalo to,že by nás to nemuselo zalévat zbylých 400km domů.No,vyšlo to. V nudném Maďarsku problesklo i sluníčko. V Jarovcích dvojité kafíčko a něco k snědku a po D2 hurá domů. Trochu jsme zmokli jen deset minut od baráku.
Tak jsme v osm večer dorazili..... Šťastní i smutní.
Ujeli jsme bezmála 2200km se spotřebou 4.5 až 5 litrů. Downtown se celou cestu choval příkladně,bez jedinného zaváhání. A to je vše přátelé
http://rosi45.rajce.idnes.cz/Chorvatsko_na_Downtownu