Taky už sedíme doma. Prachárna mě a asi všechny nesmírně zklamala, protože čekat skoro hodinu a půl na hotovku, to není ani na vesnici ve čtyřce. Jídlo bylo nakonec vcelku dobré, ale lehce studená rýže. Asi čekala na maso, nebo nevím. Škoda. Ale zase jsme se tam potkali s Lojzíkem.
Jinak jsem rád, že jsme se s Miroušem zúčastnili a reprezentovali tak aspoň kousek Východočeskou Peruť. Vyjeli jsme ráno do Šternberka, ale prohlídka hradu byla na hodinu a půl. Tak jsme nešli, protože bychom nestihli hlavní kolonu. Tak jsme alespoň prolezli co se dalo a přitom se dozvěděli z vývěsky, že Lázňe se píše s háčkem nad n. Ňo co. Člověk se učí stále.
V Olomouci jsme pokecali jak to šlo, viděli se s cestovateli, předali pozdrav z Pardubic a jeli na ten nešťastný oběd. Následně jsem byl postaven do čela kolony a měl jsem tedy tu čest ji kus vest. Pak si Míša brala Mohelňáku nepromok a začala naše stíhací jízda. Nové gumy se držely, jen co je pravda a uklouzly trochu jen jednou, když začalo pršet a šipky na silnici se proměnily v ledovou plochu. Kolonu jsme dojeli ve Vysokém Mýtě a vzhledem ke zpoždění jsme museli přehodnotit s Miroušem plán jet s kolonou Hradec a Pardubice a odpojili jsm se za Mýtem směr domů.
Jsem rád, že jsme se zúčastnili a viděli zase po čase pár známých xichtíků.
.
Tak dobře dojeďte kamarádi.
Gek