Přátelé,
výlet se mi skutečně vydařil! Počasíčko krásné, čas mě netlačil, natočil jsem 415 km, průměrná spotřeba 3,27 l.
Vyrazil jsem před 8:00. Zážitky mám příjemné, ale dvakrát jsem se pořádně ulekl, že jsem mohl jako další přispět do rubriky „Tlamy a držkopády“ :p. Viděl jsem kraje krásné památkami ( jižní Čechy) i „syrovou krásou“ (Česká Kanada).
Objevil jsem příjemné městečko Kamenice nad Lipou. Nikdy jsem tam doposud nebyl, ale stálo to za návštěvu. Zámek zářil sluncem, i ta v názvu obsažená lípa stará cca 900 let byla udivující,...
V Soběslavi jsem si zavzpomínal na druhou polovinu 80-tých let, kdy jsem tam doprovázel několikrát jednu moji „bytnou“ než jsem ji nechal doma samotnou s jejím dalším přítelem – chlastem.
U Jardy jsem se zdržel asi hodinku a vyrazil jsem těsně před 20:00. Počítal jsem s tím, že pojedu potmě dost dlouhou cestu k domovu. Ještěže tu cestu ze Slavonic k Brnu znám. Na navigaci nebylo spolehnutí. Měl jsem ji zapnutou jen tak pro plezír, ale hnala mě úplně mimo plánovanou trasu. Musel jsem ji krotit
.
Dlouhá cesta potmě v málo známém prostředí je záležitost vskutku nepříjemná. Před Hrotovicemi jsem si dal jen malý boční odstup od protijedoucích světel. Jaký byl můj úlek, když jsem vlastně jen těsně minul nějaký polní stroj, kterému mohla koukat do stran nějaká zařízení, která by mě mohla ze skůtru sundat!
Horší situace nastala před městem Oslavany. Koukám, že na kmeni stromu za příkopem vpravo se zaleskla nějaká cedulka a přitáhla můj zrak a pozornost. Když jsem se opět podíval před sebe, přišel šok! Silnice přede mnou se začala stáčet vlevo! A už jsem si to hrnul písčitou krajnicí, levá noha ve vzduchu, tělo nakloněno vpravo ve snaze srovnat stroj, plasty vpravo bičovány trávou... Po takových 10-15m v táto pozici se mi podařilo dostat stroj na vozovku. Ale co to?! Silnice se zase stáčí doprava! Podařilo se mi nevjet tentokrát do levého příkopu, v protisměru, naštěstí, právě nic nejelo, tak jsem ani netrefil nic protijedoucího, což by se jinak určitě stalo! Tento úlek mi hlavu docela zchladil. Štěstím bylo, že krajnice byla v úrovni vozovky. Kdyby byla snížená, na vozovku bych se už nedostal :stare:.
Příčinou takovýchto kejklů je asi ten fakt, že dálková světla svítí sice krásně do šířky, ale dopředu vidíte jen na krátkou vzdálenost a neodhadnete kam se cesta může stáčet. Když mě při kuřácké zastávce míjel jiný motocyklista, bylo vidět, že tyto záležitosti zná. Jel velice opatrně. Svou jízdu jsem potom také přizpůsobil :thinking:.
Rozumný způsob jízdy po poučení byl asi důvodem mého pozdního návratu v 23:00 hodin. Dorazil jsem unavený, ale spokojený se strojem i s výletem. Uvidíme, kolik jich letos ještě stihnu. Ale mohl to být letos také ten poslední (téměř)...
Jak říká Petrušák:
...“pístu zdar!“
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.