Tak, jsem doma !
Náš kamarád mrokar založil téma „Slapky okolo České republiky, ale tím mě téměř usvědčil ze lži . Protože jsem, po úvaze, svůj plán poněkud pozměnil. Proto jsem si akci pracovně nazval
Dobývání Západu.

A tak, abych to téma příliš nerozšiřoval a vyhnul se vlastní ostudě, píšu do tématu nového.
Důvody pro změnu plánu byly především tyto:
-R1max si splnil jen půlku svého snu a za týden najel cca 1200 km
- také jsem plánoval jen týden a nevěřil jsem, že bych urazil více km. Věděl jsem, že pojedu po špatných cestách a každých pár metrů budu stát kvůli pořízení obrázku
- zdravotní problémy s bolavými zuby

So 12.7.
Naložil jsem zavazadla na scoota. Přestože jsem jako mouka vstal v 6:00 hodin, než byla snídaně, káva, několik cigaret před cestou, podařilo se mi vyjet až v 9:00 hod.
Nikam jsem nespěchal.Sluníčko svítilo a já se těšil. Pojedu přece známou cestou. Máňa si to krásně broukala a já s klidem v duši líznul jih Brna a už jsem směřoval na Ivančice.
Když jsem se, kvůli opravě mostu, prokličkoval Ivančicemi a „hrnul“ si to k Mor.Krumlovu. Koukám neohroženě kupředu. Blikají proti mně lampičky dvou strojů. Zdravíme se a až po projetí jsem si všiml modré vlaječky skutrmota – to musel být Bumbec! Moje podezření bylo zanedlouho potvrzeno SMSkou tohoto našeho kamaráda!
Pokračoval jsem známou cestou do Slavonic. Jarda byl doma, tak jsme prohodili pár slov, vypili kávu a já mohl pokračovat.
Ve Starém Městě pod Landštejnem jsem si vyfotil sestavu nějakých přátel vojenských veteránů, kteří někam směřovali:


Mnohá vozidla z těch veteránů pamatuji ještě „v záběhu“, tak mě až tak moc nezajímala. Vypnul jsem navigaci (stejně jsem ji v těchto částech cesty měl jenom jako parádu a přesné měřidlo rychlosti) a odbočil jsem ze státní silnice vlevo do bývalého zakázaného pásma. Už jsem tudy jel potřetí v posledních dvou letech, ale tyto kouty si nemůžu nechat ujít.

A tak jsem se tudy pěkně, sice po mizerných cestách (ale měly být ještě horší), prokličkoval do Nové Bystřice.

Tam je to civilizované, tak honem zase k hranici! Obce Nový Vojířov a Sedlo jsou také to pravé!
Dorazil jsem do Staňkova, části městečka Chlum u Třeboně. Sedím, piji kávu a přemýšlím. Je kolem 17:00 hodiny, sluníčko pálí, je možné, že z toho zaprší. Postavit stan, nebo jet dál...
A tak jedu dál. Českými Velenicemi mě navigace několikrát protáhla. Třikrát jsem projel kolem téže „sociální pracovnice“, která mi pokaždé přátelsky zamávala (ne,nezvala mě na kšeft, od kterého by stejně cukla, až bych si sundal přilbu a ona viděla suchou hubu a šedivý vlas)! Po natankování benzínu jsem se vykvákl na navigaci a pokračoval do Nových Hradů.
V Nových Hradech jsem ale navigaci zase pokorně zapnul. Stalo se, že jsem si přesně už nevybavil cestu do kempu Veveří, který ale byl jen cca 2 km daleko. A bouře nad hlavou!
Stan jsem stavěl v rychlosti už v počínajícím dešti. Protože bylo silně zataženo, nevšiml jsem si kde zapadá slunce a kvůli tomu jsem porušil zásadu stavět stan tak, aby mi ho hned ráno mohlo vysušovat vycházející slunce. Ráno sice „zoncna rumplovala“, ale jen chvíli. Nová mračna se hrnula! Slunce se sice snažilo, ale vzduch byl natolik nasycen vodou, že veškerá sušící snaha byla marná!

Ne 13.7.
Přestože v noci celkem vydatně zapršelo a ranní slunce stan moc nevysušilo, balím a vyrážím dál. Už předloni (při anabázi na Šumavu na kole) a loni (kvůli vydatnému dešti zrušeno) jsem chtěl navštívit opevněnou vesnici Žumberk (prý jsou v Evropě jen tři), tak mě tam navigace pěkně nasměrovala:
A tvrz Cuknštejn v Nových Hradech(rovněž už dvakrát zrušeno) jsem vidět musel také:
Dorazil jsem do Horní Stropnice. Tam jsem zjistil, že silnice na Šejby je uzavřena. Je to škoda, ale těch pár domů jsem navštívil už dvakrát, tak to letos vidět nemusím.
Ale už se nám obloha zase začínala mračit! Koukám, že ta „bazilika“ v Dobré Vodě je na obrázku jen „jakoby tušená“!
A tak pokračuji bývalým „zakázaným pásmem“ dál. Projedu Černé Údolí, v Pohorské Vsi zjistím, že ani do Pohoří na Šumavě (nejjižnější „obec“ ČR) se letos nedostanu. Nevadí, byl jsem tam loni.
Pokračuji tedy na Malonty a šup, zpátky k hranici. Bělá a Cetviny (ty jsem musel vynechat kvůli dešti loni, předloni na kole jsem tam byl):
A na vedlejší „vesnici“ jménem Tichá, kde stojí „tvrz“, kterou znám jen z internetu:
Zajímavé! Tak jedeme dál. Dolní Dvořiště – Horní Dvořiště – Studánky – Drkolná (hrůza, ale tam mi předloni na kole už lezly „široký do ouzkejch“, tak jsem to tam musel vidět z pohodlí sedla Máni):
Vyšší Brod už dobře známe, přesto pár obrázků a hurá zase do zakázaného pásma a na „hnusné silnice“! Tam to známe jako své boty, ale je tam ta pravá romantika! Mnichovice (ještě bude o nich řeč) – bývalé Kapličky (Kapellen) (už v roce 2006 jsem to viděl a musel jsem konstatovat, že ti Němci musí být vděční, že odsud museli „domů do říše“):
A drncal jsem se dál. Pasečná – další zaniklé obce – konečně přívoz přes Lipno (prý nejdelší u nás) z Kyselova (neexistujícího) do Dolní Vltavice (tam v roce 1975 přistál vrtulník letící z Rakouska nízkým letem, naložil tam asi čtyři turisty z NDR, frnkl s nimi zpět za hranice, druhá cesta po pár dnech už jim nevyšla a byli zadrženi bdělými příslušníky pohraniční stráže – pamatuji, v tu dobu jsem Šumavou projížděl poprvé):
Konečně jsem, přes Černou v Pošumaví a Horní Planou, dorazil do kempu v Nové Peci. Tam to znám. Od roku 1990 jsem tam každý rok. Počítejte, pokolikáté to bude letos? A to na Šumavu jezdím každoročně od roku 1986. Kde jste mnozí v těch letech byli? Je to prostě nejkrásnější část naší republiky! (Ale to sem teď nepatří – pardon!)
Rychle stavím stan – déšť hrozí každou chvíli. Asi 20 m ode mne sedí skupinka asi 12tiletých hadů. Zatloukám kolíky stanu a najednou slyším: „Dědo, svez mě!“ Cože? Nevěřím svým uším, i když cítím, že otázka směřuje ke mně! „Kdo je u tebe děda?“ „No – Vy! Kolik Vám je?“ Impertinentní otázku nechávám bez odpovědi, protože vím, že už to není ono...
Ale stan už stojí a déšť se nechce spustit. Nevadí, teď mě překvapit už nemůže!

Po 14.7.
V noci pršelo. Nic moc, ale vlhko je a další déšť hrozí. A tak „nouzový program“. Pěkně si čtu knížku, vařím si jednu kávu za druhou a užívám si. Občas prohodím pár slov s Karlem. Je to místní opilec, kterého znám asi od roku 1991. Býval to dobrý parťák, než ho chlast zmohl. Teď dokonce pracuje – vyžínal v kempu křovinořezem trávu! Další kamarád se stejným osudem je zaměstnán v kempu jako „hajzlbába“. Ale s tím můžu mluvit jen ráno. Je s prací hotový v mžiku a sedí u Oliny Buzkové před prodejnou a lije do sebe lahváče pod tlakem. To čtení je přecejen lepší. Jen kdyby nebylo chladno!
Nepříjemnější je ten chlad v noci. Zuby obtěžují, musím jim nějak ulevit. Ke slovu přichází kukla. Pohled pro bohy, ale spím se zavřenýma očima:

Út 15.7.
A je zle! Zuby, zvlášť vpravo dole (asi sedmička nebo co). A huba oteklá! A tak hupky na stroj a dupky do Volar k zubaři! Naštěstí mě vzal bez problémů. Zub mi však jen otevřel, že prý se mi uleví. Ještě jsem ho požádal a předepsal mi nějaké prášky, něco jako penicilin. Tak to jsem měl s sebou tu láhev slivovice jen pro parádu! Stejně jsem se napít nemohl! Nojo, bolest přestala, ale kousat jsem stejně nemohl. Pro bolest nešlo dokousnout.
Do kempu jsem se vrátil v poledne. Vyčasilo se, tak co teď? Vzpomněl jsem si, že na přístavišti přívozu byly letáčky: „Navštivte pohraniční rotu Mnichovice! Uvidíte dosud nezveřejněné záběry z činnosti pohraničníků,... Program v úterý 15:00 – 16:30 hod,...“
Tak jsem se tam vydal. Protože se o tyto záležitosti zajímám, dost se mi program líbil. Jen těch „nezveřejněných“ filmů bylo přespříliš. Musím ale ocenit, že průvodce programem, ač kluk ani ne třicetiletý, nezklouzl do politicky podbarvených narážek. Bylo vidět, a sám to říkal, že se o věc skutečně zajímá.
Exkurze skončila podle plánu. Protože bylo času spousta, vydal jsem se zpět do Vyššího Brodu a pokračoval do Rožmberka. Tam jsem příjemně poseděl na kávě v nějakém „bike moto bistru“ (viz fotku s motorkou na stromě), udělal pár fotek hradu a nějakými prapodivnými cestami se dostal oklikou do Frymburka a zpět do kempu. Zuby akutně přestaly bolet, viděl jsem kus kraje, zkrátka – úspěšný den. To se to spalo!

St 16.7.
Ráno jsem balil pěkně suchý stan. A zase Volary (tentokrát bez zubaře, jen za městem mě málem sundal z Máni srnec – neštěstí se lekl stejně jako já a otočil), Lenora, Kvilda, Modrava, Čeňkova Pila, Rejštejn, Kašperské Hory, Hartmanice, Železná Ruda (tam jsem „prorazil“ k Němcům, dobyl jsem poprvé Západ), Nýrsko, Všeruby (druhý průnik), dorazil jsem do Kdyně.
GPS mě navedla trošku k jinému kempu než jsem měl naplánované. Byla to ale šťastná chyba! Později se to ukázalo.
Na recepci bylo napsáno: „Jsme v areálu. Prozvoňte č. .... a hned se dostavíme.“ Tak jsem postupoval podle návodu. Když se nikdo nedostavil, prozvonil jsem znovu. „Nojo, my už tam nejsme (v cca 17:00!). Chata č. 4 je odemčená. Ubytujte se a ráno v osm to vyřídíme.“
Chatu jsem obsadil. Povlékat se mi nechtělo, tak lůžkoviny a kapna letěly na vedlejší lůžko. Co teď s načatým večerem! Na spaní je čas, zajedu do „města“. Udělal jsem pár obrázků (náměstí, radnice, přádelna, synagoga,...) a co dál? Sakra, nad městem na kopci se vypínaly zříceniny hradu Rýzmberka. Ale na kterém? Navigace ležela v chatce, ta mi neporadí. Zeptal jsem se místních dorostenců, ti mi dobře poradili.
Hrad byl zajímavý, ale už jsem viděl zachovalejší. Za řeč stála jen hlavní věž, nyní sloužící jako rozhledna. Ale všude plno mladých, asi sedmnáctiletých dívek! Ležení měly v jakémsi zaigelitovaném přístřešku vedle věže, po areálu se daly také objevit nějaké stany. Asi nějaké dobrovolnice na údržbu hradu.
Po návratu do chatového tábora bylo jasné, že stavět dnes stan by byl vyložený hazard se zdravím. Mračilo se jako černá deka.

Čt 17.7.
V noci vydatně pršelo, ráno jen zahradnicky. Správcových 8:00 začínalo v 8:45. „Nechtělo se mi povlékat, povlečení je bez poskvrnky.“ „To jste nemusel. Říkáte, že jste nám povlečení ušetřil? Potřebujete nějaký doklad o zaplacení ubytování?“ „To nepotřebuji.“ „Tak mi dejte 100,- Kč a šťastnou cestu“.
Tak teď na Domažlice. Ty opravdu „... jsú pěkný městečkoo,... „. Pár fotek jsem udělal jen tak ze sedla Máni a „davaj“ dále na Chodsko. Trhanovský zámek toho zlořečeného Lomikara, Výhledy J.Š. Baara nad Klenčím, Klenčí pod Čerchovem. Tam se mi líbilo. O Hanýžce a Martínkovi jsem asi jako žáček nečetl, ale jejich příběhy zhruba znám z čítanek pro hady. Našel jsem Hanýžčin rodný domek, Baarův Dům, rodný dům Jindřicha Jindřicha (pro mladší: byl to folklorista a hlídač chodské lidové hudby), dům poctěný návštěvou maršála Suvorova,...
A teď zpátky k hranici! Málo pěkná obec Nemanice s polorozpadlými domky se pyšnila hned dvěma nočními kluby. Zajímala by mě výše tržby těch děvčat! A hrncování po mizerných cestách pokračovalo!
No, můj plán byl projet pohraniční kouty i v Českém lese. Od soutoku Dyje s Moravou u Lanžhota až k prameni vltavy už to mám prolezlé všude, tak jsem si chtěl ty zkušenosti doplnit. Jenže...
Prodrncal jsem Rybník, jakési Smolovy, ale koukám, že se hrnu do deště. Tímto tempem se do plánované Aše asi dnes nedostanu! Tak celkem rád opouštím příhraniční „silnice“ a najedu na slušnou okresku. Ale počasí se dá označit slovem „mizerie“. Městečko Přimda se mi chtělo pochlubit pěknou zříceninou známého hradu, ale počasí zapříčinilo, že fotka vypadá asi takto:
Ne, , prosím, to není neschopností fotografa, pohled in natura vypadal naprosto stejně! Na doporučení obsluhy benzinpumpy jsem poobědval v malé hospůdce. Při žmoulání řízku bolavými zuby pozoruji poočku oblohu. Když ten zahradnický déšť neustává, nezbývá, než vyrazit! Však mám nepromok.
Než jsem zaplatil stravu a vyšel ven, změnil se zahradnický déšť v pořádný liják! „Přece se nebudu vracet do hospody,“ brblám si pro sebe. Než jsem nepromok na chodníku oblékl – pršet přestalo! Blázinec hadra!!!
Po slušné cestě se šinu k Tachovu. Černo na obloze se mi hrne v ústrety. Moje myšlenky mají stejnou barvu. v Tachově zastavuji. Má cenu prorážet déšť, vracet se deštěm z Aše do plánovaného kempu v Mariánských Lázních nebo v Lokti, stavět v dešti stan, drkotat v noci zuby, balit mokrý stan a bez nálady pokračovat dál? Změna plánu!!!
Pod stříškou jakési moderní budovy proti obchoďáku vytahuju autoatlas a koukám. Jet k Cyclopovi, nebo ke Kladnu za kamarádem, známým ze Šumavy? Přim pohledu do mapy je to zhruba stejná vzdálenost. Vítězí proto varianta Cyclops.
Volám mu. Je sice v práci, ale večer doma bude! Tak, sláva!
A tak už klapu do navigace trasu: Planá, Konstantinovy Lázně, Plasy. Klášter v Plasích byl obrovský a zajímavý, ale na prohlídku moc času není, tak pokračuji. Jen pár obrázků:
Z Plasů dál po státní silnici na Žatec.. Hrome, tady někde jsem byl v roce 1970 na chmelu! Tak se tam podíváme!
Ve vesnici Oploty, kde jsem v tom středověku „načesal dokonce jeden věrtel chmele“ (jinak jsem topil v kuchyni, to česání pro mě nebylo...), bylo všechno na svém místě.

Zamáčkl jsem slzu vzpomínek na krásných šestnáct let a pospíchal dále. Za chvíli jsem byl v Žatci.
V městečku Březno mě dostihla SMS od Cyclopa se souřadnicemi jeho haciendy. Za několik málo minut jsem už mávajícího Cyclopa zahlédl. Pěkně jsme si spolu popovídali až do půlnoci. Asi by to šlo i déle, povídat bylo stále co, ale ráno bylo třeba vstávat brzy.

Pá 18.7.
Vstal jsem zase v 6.00 a bolavou hubou žmoulal snídani. Káva, ranní beseda s Cyclopem a v 9:00 jsme vyrazili společně z jeho pozemků. Cyclops mi slíbil pohled do jakéhosi povrchového dolu, kousek od Jirkova, téměř z ptačí perspektivy. Úžasná podívaná, ale krása tomu chyběla! A takové kouřmo, že nebylo možné udělat obrázek. Nevadí. Ti, co jsou blízko, to už určitě viděli. My ostatní se tam můžeme podívat, až tam někde okolo pojedem. Za extra cestu to ale nestojí.
Rozloučil jsem se s Cyclopem a pokračoval do Mostu. Posvačil jsem s dělníky u nějakého bistra u silnice a vzhůru na vyhlídku z mosteckého hradu:
Tam mi počasí přálo, výhled do kraje byl pěkný, tak pár obrázků (také děkanský chrám, přestěhovaný v čase mého dětství o 800m z původního místa kvůli těžbě uhlí – viděl jsem v týdeníku v kině) a jedeme dál.
A už jsem se hrnul Českým středohořím. Za Libochovicemi koukám a vidím: „To je přece Říp!“ Už jsem ho kdysi viděl, ale to jsem ještě kvetl mládím, tak jsem se rád pokochal.
A najednou jsem byl za blbce. Dvě věže nějakého hradu na kopci – žeby Trosky? A tady? Pár kilometrů jsem si mohl údivem hlavu ukroutit,až mi to nedalo a zeptal jsem se jakéhosi místního dorostence, který tlačil kolečko a železným šrotem (nebyl to Rom). Byl to Hazmburk.
Potom už jsem se nedivil pro jistotu ničemu a hnal Máňu dál. Mšené-lázně, potom jsem dokonce projel Šlapanice (ještěže nebyla vedle Slatina), Slaný, a už jsem byl ve Stochově u kamaráda. Tak jsem konečně viděl celé zprávy v televizi, postel jsem sice zkusil už u Cyclopa, ale tady byla připravena ženskou rukou,...

So 19.7.
Ráno se zase obloha černala, ale já měl v plánu jet opačným směrem. Proto jsem věřil, že hrozící vodě ujedu.
V 9:00 jsem už parkoval u lidického památníku. Je to ostuda. Hadům ve vlastivědě o tom povídám a sám jsem tam v životě nebyl! Tak jsem tam probloumal více než hodinu, abych mohl pochopit, proč se (podle občana Havla) máme Němcům omluvit...
A teď se mnou vyběhla navigace. Nařídil jsem jí: směr Stará Boleslav! A jedeme. Aha, Středokluky. Tady si dávají kamarádi sraz u nějaké benzinpumpy. Žádnou jsem však neviděl. Zato po chvíli vidím – „jééžiši, letadlo!“ Dopr.. – cedule Hlavní město Praha! A už se hrnu letenským tunelem(?), nějakým těšnovským tunelem, Hrad jsem viděl kdesi z výšky,... Zkrátka – přijel jsem tam, čemu jsem se chtěl vyhnout!
Ale už jsem Pražákům prominul. Bylo mi to k ničemu, oči jsem měl „jak knedle“ na to, abych mohl koukat po památkách. Zanedlouho jsem byl z toho blázince venku.
Ve Staré Boleslavi se mi líbilo. Jen kdyby ta obsluha v hotelu Praha (nebo který to byl proti městské bráně) byla trošku svižnější. Překvapilo mě, kolik jsem tam v okolí viděl scootů. Tolik jsem jich cestou neviděl nikde. Byly to však všechno jen „smrtky“.
Přes Český Brod a Kostelec nad Černými lesy jsem se dostal do Hrusic. Tam mě to trošku zklamalo oproti Klenčí p. Čerch. Bylo to tam nějaké stísněné, všude plno výletníků,... Tak jsem jen vzpomněl pana Lady, zajel do Mirošovic pro benzin a hnal se opět na východ.
Klášter v Sázavě jsem si představoval trošku jinak, ale nezklamal. Ale ani jsem se tam nijak nezdržoval a udělal fotku jen z dálky. Zato Český Šternberk – majestát sám!
Celé to Posázaví byl pěkný kus kraje. Zruč nad Sázavou, Ledeč n. Sás., Havlíčkův Brod.
Stavil jsem se u Milušky jen na kávu. Už bylo 19:45 a já chtěl domů! Bylo jí to líto, mně také, ale už jsem chtěl doma otvírat vrata do garáže...
Cestu z HB znám už nazpaměť, tak mě ani nemrzelo, že mě na hranicích Moravy už dostihla tma. Vrata od garáže jsem otvíral v 22:30 hod!

Závěr: délka trasy 1630 km
spotřeba benzínu 52,25 l
útrata za benzin 1688,- Kč
prům. spotřeba 3,09 l

Příznivá spotřeba byla asi zapříčiněna dlouhým cestováním rozbitými silnicemi pohraničí malou rychlostí.

Zemi máme krásnou (když něco přehlédneme), zajímavé typy krajin. Nejvíce mě potěšila Šumava (ale jsem zaujatý – mám to tam rád), potom asi Posázaví, České středohoří, nejméně bodů Český les (ale asi to není objektivní).
Když okolnosti dovolí, udělal bych, stejně jako R1max, příští rok dokončení trasy opačným směrem. Jen je tady ta potíž, že rád jezdím tam, kde už to znám!

Takže, tolik moje hlášení z cesty . Pokud se mi ještě podaří dát sem odkaz na fotky, budu s výletem spokojený naprosto :rolleyes:. Kdyby toho deště nebylo,... http://slapky.rajce.idnes.cz/dobyvani_Z ... 9.7.2008/#

Tak se zdá, že to funguje !

No to je suprový víletnický maraton .Hezky jsi to napsal šlapky seš pašák.Tak zdar pístu

Ahoj slapky.
S velkým zaujetím jsem si přečetl tvůj cestopis. Přesně vím, co jsi ve světlých okamžicích bez bolesti těch zatracenejch zůbů zažíval. PARÁDA. Je to fakt krásný cestovat několik dní, večer zastavit v kempu či u kámoše a ráno zase dál.Já to navíc měl umocněný tím, že jsem jel v neznámejch končinách, takže stále nová překvapení.Jak jsem psal na svém vláknu, skončil jsem po 4 dnech v Jeseníku, kde mě bohužel odvolala žena kvůli úmrtí v rodině, takže jsem musel dom. Ale příští rok začínám tam, kde jsem to musel ukončit a cestu dokonám. Už se na to moc těším a po přečtení tvého příspěvku si jsem jistý, že mě čekají samé krásné kouty naší země. Jedu to co nejvíce kolem hranic, takže cesta neznámá a neprobádaná.
Tak ještě jednou slapky.....krásný to výlet.
GRATULACE. B)

Ps: Příště nech zuby doma.

krásný elaborát to se ti kamaráde povedlo
a až na ty zuby počasí spaní ve stanu ........závidím

Teda pánové Hanzelko, Zikmunde, R1max, Slapky ......... a jiní : všichni jste dobří, stateční a následováníhodní rekové !!! Taky přemýšlím o podobném dobrodružství, ale zatím ve mně vítězí ten pohodlnej srabík. Váš zářný příklad snad napomůže nejen mému zatvrzelému srdci, anóbrž rozjede dávnou tradici dálkových ( tzv. hvězdicových ) jízd ve střední Evropě. Smekám a odhazuji v dál. :p

Pěkné! spoustu těch míst také znám. Jsem zatím stále bez skútru ale včera jsem si koupil nový stan, takže už mám k podobnému dobrodružství jen krůček :p