od Gullwing » 15 zář 2008, 12:17
Prostě taková zářijová vyjížďka. To je prý v horách počasí nejstabilnější. Zimní vložky ani jinou zimní výbavu jsem vůbec nepoužil. Prostě pohodový víkend.
Tak snad je na mě trochu to shrnout. Odstavec nahoře platí! Nepoužil, protože jsem sebou nic neměl. Kdo měl vědět, že budu potřebovat neopren,… Počasí stabilní – hnusné.
Pátek: bylo pěkně a z Prahy jsme si to vcelku valili na Tábor. Původně měl Paul uzavírat kolonu ale už po dvou kilometrech se ujal vedení a ustálil tempo někde nad 130km/h.
V Táboře jsme nabrali Beryla a fičeli do Soběslavi pro Ricka. Pak do Krumlova mrknout na Šneka (tomu se teda omlouvám, že jsem mu nenapsal v kolik, ale jeho navrhnutý termín se mi zdál OK, tak jsem to nekomentoval) Hlavně, že jsme se potkali!.
Ve Studánkách začalo krápat a tak jsme raději vzali nepromoky. Pak jsme se v dešti dokodrcali do Lince a pak už nějak nevím. Nic jsem neviděl ani neslyšel. Jeli jsme chvíli po dálnici na Salzburg. Po tmě, v takové té mlze od aut a kamionů. Po pár kilometrech jsme sjeli a rozhodli se jet někde okolo. Dálnici vystřídaly cesty mezi polema a dokonce jeden brod. To nám k cíli scházelo asi 60 km. Nakonec jsme se po okrskách doštrachali poblíž kýženého ubytování.
Několikrát jsme se různě otáčeli a vraceli a v mnoha místních cestách se nám ubytování nedařilo najít. Co bylo znepokojující, ztratil se nám Paul, který řka, že má v GPS kdejakou polní cestu, se nám stal velitelem. Zastavili jsme tedy, že na něho počkáme. Já jsem vyrazil o kus dál, jestli nenajdu někoho, koho se zeptat. Asi o 1km dál jsem v slabém svitu svého světla zahlédl v lese totálně prochcaného skútraře. Družně jsme se pozdravili „Gruss Gott“ a on mi vysvětlil, že mu došel benzín ale nějaký kamarád je už na cestě a snad mu ho veze. Na otázku o našem ubytování, konstatoval, že to musí být někde jak čekají ostatní. Akorát, že musíme po nějaké nezpevněné cestě ke statku (tedy tak jsem ho pochopil) Zajeli jsme tedy ke statku a bezradně zůstali stát. Už ani nebylo třeba schovávat se pod střechu. Už to bylo doopravdy jedno. V té chvíli volal Paul, že to asi taky nenašel, protože leží v trávě včetně skútra v poloze „ležícího střelce“. Vzhledem, k tomu, že neví kde je a my nevíme kde jsme, těžko se asi najdeme. Sdělil jsem mu alespoň název penziónu a místní dobří lidé (viz jeho příspěvek výše) mu snad pomůžou. Ze statku, kde jsme zrovna stáli a zkoušeli s Berylem alespoň kouřit (což moc v tom chcanci nešlo) se nakonec otevřelo okno a Paňmáma se ptala co, že tam hledáme. Ztuhlým hlasem jsem opakoval jen „Grabenbauer“ (naše ubytování) a ona, že je to jako „schwer“. Nakonec tam zavolala, a že pro nás přijedou autem. Tak se nakonec stalo a někdy kolem 21.30 jsme dorazili k našemu baráčku. Paul už tam seděl v negližé, takže jsme si oddechli. Pantáta se hned přihnal s nějakým šňapsem a lil do nás panáky. On už jich asi za sebou pár taky měl. Tak jsme mu dali Gambáče a po chvilce, když zjistil, že to na pokec nevypadá, tak se vytratil. My seděli asi do dvou a způsoby každému vlastní jsme rozmrzali a osychali,..
Sobota: Všichni jsme kolem 7 vstávali. Né proto, že bychom chtěli, ale Beryl s Rickem už halasili a Paul chrápal. Pohled z okna – chcenec. Rick se chystal k odjezdu a Paul se rozhodl, že když ho bolí noha, tak pojede raději s ním domů. Když jsem viděl jak se soukají do těch mokrých hadrů bot (Rick si alespoň před odjezdem vyždímal rukavice), tak jsem jim moc nezáviděl. My čtyři jsme se rozhodli hrdinně zůstat. Pomalu přestávalo pršet a tak jsme horečně dosušovali, co se dalo. V poledne jsme se rozhodli vyjet. Silnice osychaly a tak jsme to přes Traunsee, Altersee a Wolfgangsee projeli k Bad Ischlu. Pak na Hallstatt a kolem Hinterstoderu takovým okruhem zpět. Nakonec moc pěkná odpolední projížďka něco přes 300km. Bylo pod mrakem a na vrcholcích se válely mraky, ale nezmokli jsme.
Neděle: Prší a je 7°. Chvíli čekáme, ale pak vyrážíme. Oblíkáme všechno co máme, na boty igelitový pytlíky. Dohodli jsme se, že nejsme měkký a že pojedeme ještě přes Německo. Celý Rakousko prší a až u hranic přestává. Trochu se motáme v Pasově, ale pak už stoupáme do Strážnýho. Jak jsme částečně mokrý, tak už nám je docela kosa. Hned za hranicema dáváme čajdu, česnečku a dlabec. Dokoukáme F1 Monzu (kde taky pěkně prší) a valíme přes Strakonice na Prahu. Horká vana a kafe s rumem mě trochu postaví na nohy. Ale stejně toho mám za ty tři dny dost. Tenhle výlet prověřil jak nás, tak i naše stroje a kvalitu oblečení. Mám určitě spoustu nových zážitků a zkušeností. Ale myslím, že se zas tak toho počasí bát nemusíme a že se dá výlet užít i v těchto trochu ztížených podmínkách.