Výběr z množství foto
https://buchtikj.rajce.idnes.cz/GG_a_Chorvatsko_20.-27.zari_2017A "cestopis" ... nabijte mně (Karle jsi se psaním pozadu - o to to bude podrobnější...)
Skútr cesta přes Grossglockner do Chorvatska - 20.- 27.8.2017Stroj (Kymco Downtown 125) vlastním druhým rokem a tato cesta, plánovaná přes Grossglockner do Chorvatska na Makarskou (od neděle do neděle) byla pro mne první vícedenní a současně zahraniční cesta. Dosud nejdelší trasa pro mne byla Tábor - Brno a zpět v jednom dni. Cesty se účastnili 4 jezdci na skútrech 1x125, 2x250 a 1x400 ccm, kteří se dali dohromady na webu Skutrforum.cz. Já jel na té stopětadvacítce Kymco Downtown s odladěným variátorem ve Scootland Brno (v rozsahu 10-100km navýšen výkon na zadním kole o 36% proti sérii).
Celý týden
před odjezdem to vypadalo, že nás dešťové počasí na počátku jízdy nemine a jeden z hlavních cílů, Grossglockner, budeme muset vynechat. Nejisté a deštivé počasí v týdnu před způsobilo, že jsem nosil věci celý týden do garáže tam a zpět a zase tam, jako kočka koťata. Nabalený byl objemný podsedlový prostor, 56 litrová topcase a na zadním sedle stan, spacák a karimatka. Tato sestava fungovala jako pohodlná opěrka do půl zad. Moóc dobré na delší cestu.
Den první - (zaspal jsem pro špatně nařízené buzení a probudil se zázrakem "jen" o 45 minut později) - po startu z Tábora sraz s Karlem (z Týna nad Vltavou) v Třeboni o hodinu později a jedeme směr Attersee – zde pauza a focením jezera. Pokračujeme do místa ubytování, Gasthaus Kitzloch v Taxenbachu (večeře a snídaně). Je to penzion uprostřed Alp, český majitel i obsluha. Dostanete zde potřebné informace o ski nebo moto záležitostech. Zde jsem se setkali se zbývajícími dvěma účastníky - Matějem z Prahy a Rudou z Bratislavy. Ruda z Blavy vyjížděl později kvůli silnému dešti, který mu skončil až v 10:00.
Den druhý - na Grossglockner – po krásné silnici plné zatáček jsme na skútrech „vystoupali“ k vyhlídce „Kaiser-Franz-Josephs-Höhe“ – 2.369 m. Moje 125 ccm jelo v největších stoupáních v rozmezí 40-60 km/hod. (klidná jízda x plný plyn). Ve vrcholové restauraci jsem pojedli – ceny přijatelné. Po velkých deštích až do odjezdu nám počasí na přejezd Alp vyšlo parádně. Příště by věnoval této trase se zajímavostmi a odbočkami celý den a ne jen cca 4 hodiny přejezdu.
... odpoledne pokračujeme směr Udine - Umag. Po cestě trochu zmatky v navigaci, zbytečně zajíždíme do centra Terstu. Skupina se trhá a do Umagu dojíždíme pozdě večer a spíme na nábřeží vedle neprovozovaného hotelu, takže dost rušno a neidentifovatelný smrádek, asi od koček.
Den třetí a čtvrtý - přejezd na Krk - trávíme 2 noci v privátu v městě Krk. Odpočíváme, na terásce si konečně zabafám z fajfky. Koupeme se v moři, výletujeme do Vrbniku (trochu zklamání, popis v průvodcích je barvitější) a Bašky (hlava na hlavě). Nějaká ta zmrzlina, kávička a pivečko - kavárenský povaleč.
Den pátý - Ruda jede zvizitýrovat příbuzné trávící dovolenou jižněji na pobřeží Dalmácie (na Plitvicích se s ním ještě krátce setkáme na jeho zpáteční cestě), Matěj neplánovaně vyráží přes Slovinský Bled domů do Čech za rodinnými povinnostmi. Již jen dva s Karlem pokračujeme směr Plitvice. Jedeme z Krku po pobřeží na jih na Senj a ve Sveti Juraj odbočujeme po vedlejší cestě z pobřeží do kopců. Tato cesta sice není tak kvalitní jako v Rakousku, ale slušná a skoro bez provozu a plná zatáček. Jestli jsme potkali 10-20 aut. Jen se musí dávat pozor na občasné kamínky vytažené v zatáčkách z krajnice. Mezi obcemi Zalužnica a Vrhovine jsem natrefili „free camp“ - tábořiště na soukromém pozemku asi 55 km od Plitvic. Tekoucí voda, záchod, umyvadlo - placení, kolik kdo dá do boudy majitele pozemku. Ten den jsem zde byli první tábořící, do večera zde na noc zastavilo asi 6 aut na prostorném pozemku. Tady se po příjezdu hned za boudou sprchuji z hadice. Přespal jsem ve stanu bez tropika. V tomto kempu jsou dva psíci, pes a fena, velcí kamarádi. Živi jsou asi s nocujících a trochu hlídají. Pes je místy pěknej vlezlík. V noci je slyšet těžké nákladní vlaky na druhé straně údolí v lese, jak na plný výkon stoupají od moře. Asi nekratší přejezd a nejklidnější den.
Den šestý - přejezd na Plitvice. Nejdříve se ale v 8.00 h. ubytováváme v campu Borje v Korenici. Kemp má velice slušnou sociálku, není přeplněn. Stavím stan a sprchuji se. Tak v 9 hod. už stojíme v dlouhé frontě (hodina čekání) ke vstupu II. do areálu Plitvických jezer. Prohlídka byla na přírodní jevy krásná, ale stejně bohatá na davy proudících turistů, jedna fronta po chodníčku tam a druhá zpět. Je hodně teplo. Každé fotozastavení vytváří stojící zácpu. Je to "maso", dost únavné a jsem z toho nervózní až mi nervy trochu ujíždějí. Po poledni jsem přejeli na (i s Rudou) vstup I. , kde již bylo méně lidí a hezčí scenérie. V sezóně je prostě potřeba začít prohlídku hned po ránu. Po návratu do kempu se opět sprchujeme a odpočíváme před dvoudenní cestou domů. Jednotlivé prohlídkové trasy nejsou v terénu vůbec vyznačeny --- hodně času trávíme zkoumání plánků, kde je sever a jih a tak. České turistické značení je jednička ...
Den sedmý - míříme do Rakous přes Obdach a Marizell. Trasa mimo dálnice pomalá a pestrá. Po EU kontrole ve Slovinsku evidujeme ještě hraniční kontrolu pánu Rakušanů (kouknutí na SPZ a načtení pasu). Nocleh jsme našli až pozdě večer v 5-ti hvězdičkovém kempu Murinsel v Knittelfeldu u Zeltwegu. Je to tu velmi kulturní, čisté, jednotlivé sekce jsou odděleny keříky, takže kemp působí komornějším dojmem. Kemp je zaveden hlavně na karavany a trvalé hosty. Ráno padla poprve silná rosa a stan balím mokrý.
Den osmý – přes Freistadt – směr CZ – v Českých Budějovicích nás dostihla delší silná bouřka s kroupami. Na etapy (první bunda a za chvíli kalhoty) jsem nasadil nepromok a dojel domů v 16:00.
Oblečení: bunda z MWB, lehounký síťovaný nátělník, tenounký přilehavý svetr, jégr-triko, ledviňák. Dole: Trilobit jeans, jégry a ponožkové návleky, nákrčník, rukavice letní a přechodní na jaro-podzim. Boty Falcon s větranou podrážkou. Placatka rumu.
Stroj Kymco Downtown 125 nebyl kupodivu brzdou ve skupině (cesta mimo dálnice), největší stoupání na Grossglockner 40 v klidu - nebo 60 km/hod. na plný plyn. Sjezdy kupodivu stačilo brzdit motorem a jen lehce dobrzdit před vracečkami. Čekal jsem, že to bude větší nápor na brzdy. Zadní guma Maxxis po 11 tisících sjetá - nějaké 2 tisíce ještě vydrží a před zimou bude vyměněna. Stroj bez problémů. Celková spotřeba vyšla vyšla o cca 10% nižší než celoroční - 2,8l/100. Celkem jsem ujel asi 2.100 km.
Negativa: Cesta byla naplánovaná s větší kilometrovou náročnost plánu, mělo dojet až na Makarskou. Druhá nepříjemnost, která se projevila v druhé etapě po přejezdu Alp na přejezdu do Umagu, souvisela s delší denní trasou (ke 400 km - z toho dopoledne jen 60km) a zanedbávání potřebných pauz na jídlo, pití a odpočinek. Z toho plynul stres, nervozita a občasné krátkodobé roztržení skupiny . To se srovnalo dvoudenním pobytem v penzionu na Krku a zkrácením trasy. Zbylé 2/3 cesty to byly již klidnější. Třetí věcí (nebudu říkat negativum) bylo plánované spaní "na divoko". To se v reálu stalo jen 2x (vlastně jen jednou). Reálná trasa se zkrátila a spalo se 1x nadivoko, 3x v penzionu a 3x v kempu (cca o tisícku vyšší náklady proti předpokladu). Protože jsem počítal se spaním v přírodě, měl jsem jako jediný malý stan, který jsem v kempech 3x využil.
Pozitiva: projetí hezkých cest v Rakousku Alpami tam i zpět, projetí proslulé Grossglockner Hochalpenstrasse za krásného počasí, odlišně hezké silniční scenerie v Chorvatsku ve vnitrozemí a na pobřeží. Tolik zatáček jsem asi za první dva roky vlastnictví skútru neprojel, jako za tento týden. První zkušenost se zabalením na vícedenní cestu, dtto stravování. Vyzkoušení nepromoku v závěru cesty. Vyzkoušení autonavigace Garmin Nuvi 2495T v novém držáku, pořízeném pro tuto cestu. Cvičně jsem zkusil i navigaci v mobilu, ale ten se strašně leskne.
Ostatní: Zabalené propriety celkem splnily očekávání, přebývaly jen drobnosti. V Chorvatsku jsme minuli více možných turistických cílů (napadá mne zámek Miramare, hrad Uskoků v Senji), které je škoda minout.