"Na každé spotřební zboží je ze zákona záruka 24 měsíců a smluvní omezení záruky je zakázané. Trvání zákonné ani smluvní záruky nesmí prodejce podmiňovat návštěvami autorizovaných servisů a užíváním pouze originálních dílů. Spotřebitel tedy při dodržení předepsaných prohlídek v libovolném servisu, při použití originálních či srovnatelných dílů a dodržení stanovených odborných postupů o záruku (a to ani o tu prodlouženou - smluvní) nepřijde ani tehdy, když motorové vozidlo svěří do rukou nezávislého servisu.
Zákonný podklad:
§ 1814 písm. a), § 2174 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 13 a § 24 odst. 7 písm. k) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, čl. 5 nařízení Komise (EU) č. 461/2010 o použití čl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel."
Takže jednoznačně nemusí majitel chodit do autorizovaného servisu (je ale jasné, že každý si dobře rozmyslí, kam s tím půjde, protože občas se za servis vydávají i týpci, kteří jsou schopni jít na opravu se dvěma nástrčkovými klíči a kladivem po dědovi, takže jen známý a solidní servis, o kterém ví, jak to v něm chodí), lze zajít do kteréhokoliv, který dodrží požadované postupy a použije vhodné díly. Pokud si to kdokoliv udělá sám (a není majitel servisu, takže by mohl vše doložit se všemi podklady a výkazy provedených prací a doklady o použitých dílech plus má na tuto činnost glejt), případnou reklamaci mu prodejce/výrobce s velkou pravděpodobností neuzná, neboť sice může prokázat původ použitých dílů, ale už ne postupy, kterými práci provedl.