Příhoda:
Nelahozeves, na dnešní dobu málo frekventovaná státovka, neboť soubezna s dálnicí.
Loni v létě, slunečno (tj. nejhorší doba na bouračky), já na motorce, na silnici v dohledu jen já a jedno auto 200 metrů přede mnou. Nijak jsem neletel, 110 km/h.
Vidím že zajíždí ke kraji a pribrzduje. Říkám si, co jde dělat, prsty na brzdě...
No a když jsem byl kus za ním, bez zastavení,bez rozhlednuti a bez blinkru se začal otáčet,takže mi to tam bez varování krásně poslal
Z možností objíždět zleva, zprava, nebo vzít tvrdě za brzdu jsem instinktivně vybral brzdu. Když byl přímo přede mnou, bokem ke mně, a spatřil mě, jak na něj letím (ten jeho výraz stal za to...), naštěstí slapnul na plyn...
Míjel jsem ho nanejvýš o metr, v solidní rychlosti, po tom co jsem udělal pořádně dlouhou čáru předním kolem na silnici a prakticky jel po předním
Borec se někdy před manevrem mrknul do zrcátka, nic neviděl, proti nic, tak nač se rozhlížet a dávat blinkry..
Pomohla by mi vesta? Jestli jsem byl za sloupkem tak ne. Každopádně jsem ji začal za slunečného počasí nosit, aspoň na motorce, do doby než jsem si koupil žlutou ls2 helmu.
Na skútru jezdím v bílé helmě a bez vesty, která by za kouřovym plexi stejně byla prd vidět. Navíc na skútru toho za hezkého počasí moc nenajedu.