Již delší dobu jsem si při toulkách naši krajinou říkal, kolik je krásných míst kam se člověk dostane obtížně pěšky a hlavně s velkou časovou a fyzickou náročností. Všude vyrostlo moře stezek i za naše peníze a tak proč si je taky neužít. Elektrokolo mi leželo v hlavě už několik let, až do jara, kdy jsem se poprvé pořádně svezl na výstavišti a bylo kolo
Crussis Atland doma. S kolem jsem si užíval celou sezonu, kdy nás spolu od května do srpna spojilo více než 2tisíce km. Při plánu pořídit druhé kolo i pro moji partnerku jsem se chtěl ujistit, že mi určitě bude stačit druhé kolo rovněž s motorem v náboji zadního kola, což jsem "neměl" dělat. Po dnu stráveném v testovacím centru Haibike jsem pochopil, proč má cenu si citelně připlatit za středový motor. Jako nejzábavnější a nejlepší mi přišel motor
Yamaha. S kolem už mám za měsíc a půl najeto kolem 800km a je to mazec. Nikdy bych elektrokolo nevyměnil za motorku, ale místo malého skútru na popojíždění bych ani nezaváhal. Na kole mám namontovaný chip se kterým se přípomoc odpojí až v 50 km/h což je už opravdu svižná cestovní rychlost.
Samotná myšlenka pořízení kola byla spojená se stavbou vleku, kterou se mi po letním pořizování nezbytných dílů a pár dlouhých podzimních večerech podařilo také přivést k životu. Rovněž počasí mi dovolilo ozkoušet zatím nedodělaný vlek, kterému schází mimo kvalitní povrchové úpravy,centrální stojan v přední části, dodělané osvětlení a pár dalších maličkostí.
Legislativně to je vlastně náš dobře známej Páv 41, který místo nástavbové korby nese držák/ky na kolo.
A co první dojem po ujetí 200km? S jedním kolem mám pocit, že při normální jízdě o vleku vlastně nevím. Citelná změna nastala pří naložení dvou kol, kdy při pomalé jízdě a manipulaci se budou muset kola vzájemně propojit, aby nedocházelo k rozdílnému kývání, což se potvrdilo při následné vzájemné fixaci.
Včera jsem zažil parádní výlet kolem Železné Rudy, kde jsem shodil kolo, vyjel na rozhlednu, která je nad sjezdovkami a potom navštívil Černé i Čertovo Jezero. Znovu nasadil kolo a vyrazil do Prášil, kde se během 8km cesty vstrmě vzhůru dostanete na nejvyšší rozhlednu na Šumavě zvanou Poledník. Byl to nášup, co se nechá užít v klídku za jedno odpoledne.
Až se mi podaří najít čas a dodělat vlek do finální podoby, tak se s Vámi podělím o další informace a podrobnější fotodokumentaci.
20151107_154317.jpg
20151107_154343.jpg
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.