od krizik1 » 04 črc 2012, 08:45
Drazí přátelé.
Tíží mne to již dlouho, ale až nyní jsem našel odvahu se přiznat. Začátkem devadesátých let jsem dost kilometrů najel kolem Žďáru nad Sázavou a Sázavy. V té době jsem bez řidičského průkazu a technicky nezpůsobilou Jawou 21 brázdil silnice místní i okresní. Jsem si téměř jist, že žmolky odletující z gum v zatáčkách, vytáčení motoru až do nejvyšších otáček, nevhodný čas přeřazování a v neposlední řade míchání benzínu s olejem značky M2T v poměru 25:1 způsobili tu strašnou věc. Ano spotřebu jsem měl jistě astronomickou. Ve skutečnosti (bůh mne netrestej) jsem ji nikdy neměřil. Považte bylo mi to úplně jedno!!! Pak přišel ten osudný den. Bylo to 18. srpna 1991. To datum se my vrylo do paměti naprosto nesmazatelně. Všichni už přesně víte co se stalo, jen pokud by se tu našel nějaký neinformovanec tak mu to prozradím. Ten den uhynul poslední zástupce Vlka rudohnědého. Některé prameny uvádějí jeho vyhynutí již v roce 1980. Ovšem ty se opírají výzkumy tehdy nezkušeného 32 letého Al Gora. Už tehdy razil radikální ekosměr a námitky tehdejších vědců z “centra Ruska” ho nechávali zcela chladným. Prokazatelně se tento druh vyskytoval mezi obcemi Oudoleň a Peršíkov na Ždírskodoubravsku. Opakovaně ho spatřil místní kombajnér a příležitostné prvé křídlo SK Krucemburk Josef Vraník. Bylo to shodou okolností vždy po 23 hodině. V tu dobu se z místní Oudoleňské restaurace vracelo vždy několik osob, ale pouze Vraník podával svědectví o krvežíznivém stvoření, které si údajně i podrbal. Bohužel vše se dochovalo pouze v ústní podobě neboť primář Stanislav Nedoma odmítal vpouštět návštěvy do “své” protialkoholní léčebny kde Vraník do skonu v roce 1998 pobýval. Z dochovaného popisu jasně vyplývá, jak zvíře vypadalo i jak se chovalo. Mýlka je prakticky vyloučena. Teď zpět k osudnému odpoledni. Jako vždy ve stejnou dobu jsem projížděl v tomto bohem zapomenutém kraji, do zatáček pěkně na dvojku, kolínko, plný knédl a hustokrutý zvuk vykuchaného výfuku rozháněl vše živé co nebylo hluché. To jak všichni vědí neplatilo pro stýce Kubánka. Se svou kárkou šněroval po kraji místní hlavní silnice a nevnímal svět. Všiml si mě až na poslední chvíli a leknutím strhnul dvoukolák doprostřed silnice, přímo před projíždějící Vraníkův kombajn. “Pravé křídlo” se právě vracelo z oběda, kde více než hojně udržovalo pitný režim za pomocí 10° jihlavského Ježka. Reakce byli po všech těch pivech ty tam a nahluchlému důchodci kárku přejel. Sice okamžitě zastavil a chtěl vše urovnat, nicméně nevrlý Kubánek proti němu vystartoval rychlostí důchodce v Praze dobíhající tramvaj, až se byl vraník nucen ukrýt do kabiny na kterou ještě dlouhou dobu rozzlobený kmet tloukl svou francouzskou holí. To vše jsem se dozvěděl až o měsíc později neboť v oparu hustého výfukovém dýmu jsem si za sebou ničeho nevšiml. Události nabrali rychlý spád poté, co se k incidentu nachmýtl poslední účastník, starosta Čermák. Ten jako bývalý dloholetý pomocník Veřejné Bezpečnosti neotálel ani minutu a přivolal hlídku policie ze Žďáru nad Sázavou. Po zbarvení trubičky na zeleno byl Vraníkovi odebrán řidičský průkaz a jelikož to nebylo poprvé i soudně nařízena ústavní protialkoholní léčba. Od tohoto dne již nikdy nikdo Vlka rudohnědého nespatřil. Místí se shodují, že pošel steskem po jediné blízké osobě, léčeném Vraníkovi. Steskem pošel i Vraník, ovšem v jeho případě to byl stesk po alkoholu.
Jedno jak to čoudí,
hlavně když to jede.
Dej mi pokoj ekologu,
starej se o sebe!