No ten sex po 50ce...

Je to, Rudo, jako s motorkama. Někdo jezdí a je vysmátý a spokojený. A někdo nejezdí a smutně kouká z okna.

Keďže ten život je pes a je to tu ladené humorne mám ešte jednu úsmevnú z Grossu a už vám dám pokoj.Tá múza ma nejako riadne kopla

Keď sme boli z Víťom na Grossglockneri už pár rokov do zadu. Fotíme sa na tej vyhliadke a v pozadí je ladovec, fotí sa tam tiež jeden motorkár na selfie a vykrúca tú ruku. Ukazujem mu že netráp sa ja ťa odfotím a ty potom nás. Anglicky hovoriaci, velmi bol povďačný, pofotili sme sa a keď sa pozerám aký je ošlahaný vetrami a aj Víťovi to udrelo do očí hovorí, že lepšiu bundu som ja už zahodil, nedalo mi a pýtam sa odkial si? On že z Nového Zélandu, hovorím pre boha a to ti koľko sem trvalo? On že 2 roky ja že sranduješ a on nie a začal mi vymenovávať tie desiatky štátov ktorými prešiel. No ale že už došli peniaze a musí sa vrátiť a ide do USA a bude rok makať a zase pôjde na takú cestu a zase mi začal vymenovávať ďalšie desiatky štátov ktoré ešte nevidel a chce ich prejazdiť. Ale ten už nemal 70+ ale môhol byť okolo 40ky.

Takže tu je vidieť že motorizmus je ako droga a kto tomu podlahne tak lahko s tým neprestane
Môj syn keď bol tiež pod tými drogami raz zahlásil “zomrieť na motorke je česť” Tak ale neviem či mal pravdu.

Je to už niekoľko rokov, ale vždy si spomeniem na tento pár, s takou pokorou a "závisťou"...

Za mě to není ani tak o věku jako spíš o stavu a schopnostech dotyčného. Někdo nemusí zvládat skůtr ve dvaceti, jiný si v šedesáti udělá velké áčko a začíná jezdit po výletech.

Dovolím si také přijít se svou troškou do mlýna.
Říkají o mě, že jsem už pamětník, ale vůbec nechápu proč, když si ani nepamatuji, co jsem měl včera k obědu a předevčírem jsem si přivezl SW400 FSJ.
Jako kluk jsem drandil na Pionýrech, půjčených od starších kamarádů, v 15ti jsem si udělal konečně papíry a začal jsem jezdit na vlastních strojovnách, Fichtl, pak Jawa 350.... Po svatbě byly jiné starosti, než motorka a tak jsem měl dlouhou pauzu. Před 15 lety se mi zastesklo po mouchách mezi zubama a tak jsem osedlal Kawasaki ZZR600. Před 5 lety mi však začaly zdravotní problémy s plotýnkama a já se začal bát, že když už se na ní vydrápu, tak už neslezu a tak stála holka 5 let smutně v koutě a usedal na ní prach. Pře dvěma týdny ke mě zavítal jeden kolega z CNC fóra na Forze 750 a když jsem jí uviděl, řekl jsem si, že to by mohlo být to správné přibližovadlo pro mne. Začal jsem šilhat po B650, ale zjistil jsem, že už je to na mě moc těžká strojovna a tak jsem slevil na kubatuře a vyhrála to SW FSJ400/A. Předevčírem jsem jí přivezl z Tábora a dnes bych se chtěl jet trochu proluftovat. Moc se mi líbí, že nemusím zvedat nohu tak vysoko, sedí se na ní jako v křesle a moje dlouhý nohy mají dost prostoru k natažení. Už jsem si vyslechl řeči o tom, že skůtr je vozítko pro holky nebo starý dědky a že jsem si měl raději koupit Chopra, ale tak starej se zase necítím, abych se přesouval na hromadě železa a za hromového rachotu.