KYMCO Grand Dink 125i model 2012
29 črc 2012, 17:58
Od příštího ledna čeká všechny ty, co sedlají levné padesátky, či předražené tuningy velká událost. Na B-éčko budou moci přesedlat na výkonější 125 ccm (samozřejmě s podmínkou automatické převodovky, a pouze v tuzemsku).
O této skutečnosti jsem se dozvěděl, když jsem na jaře u Pavla Augustýna v Braníku přistavil na jarní servisku moji vytuněnou dvoudobou padesátkovou Super osmu. Tuto informaci jsem velmi rychle zpracoval, pochopil jsem, že za rok to bude neprodejný kus a na druhé straně se rýsuje něco, co už skutečně z fabriky jede, a nevyžaduje žádné ladění. Líbila se mi Agilitka, velmi příjemná cena a mé informace o ní byly více než příznivé. Ovšem Pavel mi hodil laso, na videu mi ukázal nového Grand Dinka a nabídl pomoc s prodejem. Po měsíci přemýšlení jsem se rozhodl. A za dalších čtrnáct dní byl Grand dink v garáži. Něco víc než půl roku to přeci vydržím a pak hurá za řídítka, Ovšem to jsem si jen myslel, dnes už mohu řídit motorku do 25 kW a tak Vám přináším pár postřehů ze zhruba osmistů kilometrů za řídítky novinky letošního roku – KYMCO Grand Dink 125i.
Kymco asi není třeba představovat. Pro většinu nás je to renomovaná firma, která vyrábí kvalitní jednostopá vozidla dle požadavků Evropy (Německa) a dle rozdělení podle tříd respektující kategorie řidičských průkazů. Pro méně početnou skupinu „odborníků“ (nechci nikoho urážet, proto volím neutrální označení) je to nekvalitní čínská značka, která té jejich značce nemůže konkurovat ...
Grand Dink vždy už od padesátky patřil mezi to lepší, co Kymco produkovalo. Jeho mohutné-barokní tvary dávaly jasně najevo svůj asijský původ. A tak společně s vyšší cenovkou asi nepatřil mezi prodejní hity minulosti.
Model 2012 je však absolutně jiný. Více se podobá modelu Yager, je štíhlý, poměrně úzký s vizáží kosmického vetřelce. Vyrobeno pro Německo ...
Přední agresivní kapotáž s úzkým štítkem solidně uchrání před deštivým počasím (mám vyzkoušeno). Mírně zvedlá řídítka mají veškeré ovladače ve snadném dosahu prstů. Na pravé straně startér (nakopávačka samozřejmě chybí), spínač světlometů, „padací“ vypínač motoru a spínač výstražných světel. Na levé straně najdeme v předu spínač světelné houkačky, přepínač dálkových a potkávacích světel, klasický přepínač blinkrů a akustickou houkačku.
Před řídítky je kombinovaný přístrojový panel, řada důležitých kontrolek, velký kruhový mechanický otáčkoměr a digitální ryhloměr. Celý panel je podsvícený příjemným bílým světlem a pokud za určitých okolností na digitální část bezprostředně nezasvítí slunce, je perfektně čitelný.
Na přední stěně je dále neuzamykatelná schránka s konektorem pro dobíjení externích zařízení, na druhé straně expanzní nádoba chladícího okruhu a dole před podlahou dvířka, zakrývající uzávěr palivové nádrže. Uprostřed je sklápěcí háček na přilbu. Před nohama jsou ještě tak zvané nášlapy, umožňující jízdu s nataženýma nohama.
Podlaha skůtru je velice prostorná, osoby s obrovskýma nohama nebudou mít rozhodně žádný problém s jejich umístěním. Na podlahu navazuje kryt motoru, sedlo a zadní část vybavená integrovaným zadním světlem.
Sedlo je stupňovité, příjemně velké a velice pohodlné, v zadní části vybavené účinnou opěrkou pro spolujezdce. Do podsedlového prostoru se dostaneme při vypnutém i zapnutém motoru odpovídajícím pootočerním klíčku.
Podsedlový prostor je osvětlný a poměrně prostorný, moje velká integrálka se tam však nevtěsní.
Po odmontování podsedlového prostoru se dostaneme k pojistkové skříňce a k baterii. Tuto operaci jsem již absolvoval, abych tam z preventivních důvodů přimontoval vývod konektoru k nabíječce.
Pod podsedlovým prostorem je srdce vozidla: 125 ccm stříkačka s kapalinovým chlazením o udávaném výkonu 8,7 kW při 7.750 otáčkách.
Skůtr se pohybuje vpředu na 13-ti, vzadu na 12-ti palcových kolech, brzděných vpředu i vzadu velice účinnými kotoučovými brzdami. Grand Dink je vpředu utlumen hydraulickou teleskopickou vidlicí, vzadu jednostrannou kyvnou vidlicí, hydraulicky tlumenou dvěma tlumiči se seřiditelným předpětím.
Základní údaje:
Rozměry
(d / š / v / v sedadla)
2110 / 765 / 1270 / 775 mm
Hmotnost
(pohot. / celková)
164 kg / 327 kg
Objem nádrže
9,5 l
Max. rychlost
97 km/h
Motor
Kapalinou chlazený čtyřtaktní jednoválec s elektronickým vstřikováním paliva
Zdvihový objem
124,6 ccm
Výkon
8,7 kW při 7.750 ot./ min
A jak to jezdí
Skutr je vybaven hlavním a bočním stojanem. Boční stojan není vybaven vratnou pružinou a tak není nebezpečí že se při jemné manipulace se skůtrem zaklapne. Při jeho vysunutí dojde samozřejmě k vypnutí běžícího motoru.
A tak shazuji skůtr ze stojánku a nasedám. Ještě nastavit zrcátka, která za jízdy nevibrují a jsou dokonale funkční. Otáčím klíček do polohy zapalování, přístojový panel ožije, ručka otáčkoměru se protočí na maximum (obdobně jako u některých automobilů) a vrátí zpět na nulu. Zlehka škrtnu o startér, motor okamžitě bublá. Skůtr je velice tichý, na čemž se podepisuje mohutný tlumič a vodní chlazení. Rozjíždím se, motor má slušný zátah zhruba do 80-90 km/h. Po překonání 95 km/h se dostávám k devíti tisícům otáček. Co mě překvapuje, že motor neprotestuje ani v červeném poli, zvuk je nevytočeného motoru, v pohodě by šel i výš, ale respektuji otáčkoměr a to, že nemám ještě najeto ani tisíc kilometrů.
Váha skůtru (162 kg) a moje hmotnost společně s objemem motoru jsou limitujícím faktorem . Celkové zpřevodování je však dělané na svižné cestovní průměry než na vysokou maximální rychlost. Z toho plyne, že většinu stoupání zvládá téměř odmdesátkou a pouze padáky (Všenory-Jíloviště), které jsem na pajdě vyjížděl 32 km/h, zvládá rychlostí o 30 km výše. Jízda ve dvou, ač jsem z ní měl tak trochu strach po zkušenostech z padesátky, skůtru nedělá problém a zvýšenou hmotnost při jízdě téměř nerespektuje. A to mě jen potvrzuje, že kontruktéři dali přednost svižným přesunům před top speed.
Jinak optimální tempo na slušnější silnici je mezi osmdesáti až devadesáti kilometry – nejsem závodník. Maximálku jsem nezkoušel, pro mě není tak důležitá.Jízda je velice komfortní, menší kola rozhodně nejsou degradující, jak by se zdálo. Je to zejména díky charakteristice odpružení, která je stejná jako u dospělé motorky a na hony vzdálená tomu, na co jsem byl zvyklý na padesátce. Kotoučové brzdy na obou kolech umožňují bezpečné zastavení a zpříjemňují tak cestovatelský komfort. Vedení skůtru v zatáčkách je předvídatelné i při rychlejších průjezdech. Při nájezdu většího počtu kilometrů nepociťujete únavu.
Velikost nádrže a spotřeba paliva pod tři litry výrazně zvyšuje dojezd vozidla bez nutnosti častého tankkování tak, jak jsme tomu zvyklý u padesátek.
Co napsat závěrem. Stopětadvacítka je druhým stupněm v pomyslné hierarchii skůtrů a tak je to třeba brát. Dostatečný výkon na jízdu po městě i na cestování za město. Ale na cestování po dálnici je to přeci jen nouzovka.
V současné době existují dvě kategorie stopětadvacítek, levnější vzducháče, vycházející konstrukčně z padesátek a pak ty výrazně dražší, komfortní velké skůtry, které mohou být vybaveny i silnějšími motory. A mezi ty patří Grand Dink. Jeho katalogová cena je necelých osmdesát tisíc, v akci v Braníku můžete ušetřit 5.600 Kč a pak už je to zase o něco příjemnější.
Rozhodně záleží na Vaší kapse a na tom, co od stopětadvacítky očekáváte. Grand Dink patří svoji cenou zhruba do cenové půlky nabídky tuzemských prodejců skůtru. A za ty peníze je to dobrá volba.
Z mého pohledu hlavní přednosti skůtru jsou:
pružný motor
cestovatelský komfort
snadné ovládání
výbava
ochrana proti dešti
charakteristika „zpřevodování“
Jako zápory bych uvedl:
hmotnost
cena
otevření podsedlového prostoru při vybité baterii
Na závěr několik fotek:
O této skutečnosti jsem se dozvěděl, když jsem na jaře u Pavla Augustýna v Braníku přistavil na jarní servisku moji vytuněnou dvoudobou padesátkovou Super osmu. Tuto informaci jsem velmi rychle zpracoval, pochopil jsem, že za rok to bude neprodejný kus a na druhé straně se rýsuje něco, co už skutečně z fabriky jede, a nevyžaduje žádné ladění. Líbila se mi Agilitka, velmi příjemná cena a mé informace o ní byly více než příznivé. Ovšem Pavel mi hodil laso, na videu mi ukázal nového Grand Dinka a nabídl pomoc s prodejem. Po měsíci přemýšlení jsem se rozhodl. A za dalších čtrnáct dní byl Grand dink v garáži. Něco víc než půl roku to přeci vydržím a pak hurá za řídítka, Ovšem to jsem si jen myslel, dnes už mohu řídit motorku do 25 kW a tak Vám přináším pár postřehů ze zhruba osmistů kilometrů za řídítky novinky letošního roku – KYMCO Grand Dink 125i.
Kymco asi není třeba představovat. Pro většinu nás je to renomovaná firma, která vyrábí kvalitní jednostopá vozidla dle požadavků Evropy (Německa) a dle rozdělení podle tříd respektující kategorie řidičských průkazů. Pro méně početnou skupinu „odborníků“ (nechci nikoho urážet, proto volím neutrální označení) je to nekvalitní čínská značka, která té jejich značce nemůže konkurovat ...
Grand Dink vždy už od padesátky patřil mezi to lepší, co Kymco produkovalo. Jeho mohutné-barokní tvary dávaly jasně najevo svůj asijský původ. A tak společně s vyšší cenovkou asi nepatřil mezi prodejní hity minulosti.
Model 2012 je však absolutně jiný. Více se podobá modelu Yager, je štíhlý, poměrně úzký s vizáží kosmického vetřelce. Vyrobeno pro Německo ...
Přední agresivní kapotáž s úzkým štítkem solidně uchrání před deštivým počasím (mám vyzkoušeno). Mírně zvedlá řídítka mají veškeré ovladače ve snadném dosahu prstů. Na pravé straně startér (nakopávačka samozřejmě chybí), spínač světlometů, „padací“ vypínač motoru a spínač výstražných světel. Na levé straně najdeme v předu spínač světelné houkačky, přepínač dálkových a potkávacích světel, klasický přepínač blinkrů a akustickou houkačku.
Před řídítky je kombinovaný přístrojový panel, řada důležitých kontrolek, velký kruhový mechanický otáčkoměr a digitální ryhloměr. Celý panel je podsvícený příjemným bílým světlem a pokud za určitých okolností na digitální část bezprostředně nezasvítí slunce, je perfektně čitelný.
Na přední stěně je dále neuzamykatelná schránka s konektorem pro dobíjení externích zařízení, na druhé straně expanzní nádoba chladícího okruhu a dole před podlahou dvířka, zakrývající uzávěr palivové nádrže. Uprostřed je sklápěcí háček na přilbu. Před nohama jsou ještě tak zvané nášlapy, umožňující jízdu s nataženýma nohama.
Podlaha skůtru je velice prostorná, osoby s obrovskýma nohama nebudou mít rozhodně žádný problém s jejich umístěním. Na podlahu navazuje kryt motoru, sedlo a zadní část vybavená integrovaným zadním světlem.
Sedlo je stupňovité, příjemně velké a velice pohodlné, v zadní části vybavené účinnou opěrkou pro spolujezdce. Do podsedlového prostoru se dostaneme při vypnutém i zapnutém motoru odpovídajícím pootočerním klíčku.
Podsedlový prostor je osvětlný a poměrně prostorný, moje velká integrálka se tam však nevtěsní.
Po odmontování podsedlového prostoru se dostaneme k pojistkové skříňce a k baterii. Tuto operaci jsem již absolvoval, abych tam z preventivních důvodů přimontoval vývod konektoru k nabíječce.
Pod podsedlovým prostorem je srdce vozidla: 125 ccm stříkačka s kapalinovým chlazením o udávaném výkonu 8,7 kW při 7.750 otáčkách.
Skůtr se pohybuje vpředu na 13-ti, vzadu na 12-ti palcových kolech, brzděných vpředu i vzadu velice účinnými kotoučovými brzdami. Grand Dink je vpředu utlumen hydraulickou teleskopickou vidlicí, vzadu jednostrannou kyvnou vidlicí, hydraulicky tlumenou dvěma tlumiči se seřiditelným předpětím.
Základní údaje:
Rozměry
(d / š / v / v sedadla)
2110 / 765 / 1270 / 775 mm
Hmotnost
(pohot. / celková)
164 kg / 327 kg
Objem nádrže
9,5 l
Max. rychlost
97 km/h
Motor
Kapalinou chlazený čtyřtaktní jednoválec s elektronickým vstřikováním paliva
Zdvihový objem
124,6 ccm
Výkon
8,7 kW při 7.750 ot./ min
A jak to jezdí
Skutr je vybaven hlavním a bočním stojanem. Boční stojan není vybaven vratnou pružinou a tak není nebezpečí že se při jemné manipulace se skůtrem zaklapne. Při jeho vysunutí dojde samozřejmě k vypnutí běžícího motoru.
A tak shazuji skůtr ze stojánku a nasedám. Ještě nastavit zrcátka, která za jízdy nevibrují a jsou dokonale funkční. Otáčím klíček do polohy zapalování, přístojový panel ožije, ručka otáčkoměru se protočí na maximum (obdobně jako u některých automobilů) a vrátí zpět na nulu. Zlehka škrtnu o startér, motor okamžitě bublá. Skůtr je velice tichý, na čemž se podepisuje mohutný tlumič a vodní chlazení. Rozjíždím se, motor má slušný zátah zhruba do 80-90 km/h. Po překonání 95 km/h se dostávám k devíti tisícům otáček. Co mě překvapuje, že motor neprotestuje ani v červeném poli, zvuk je nevytočeného motoru, v pohodě by šel i výš, ale respektuji otáčkoměr a to, že nemám ještě najeto ani tisíc kilometrů.
Váha skůtru (162 kg) a moje hmotnost společně s objemem motoru jsou limitujícím faktorem . Celkové zpřevodování je však dělané na svižné cestovní průměry než na vysokou maximální rychlost. Z toho plyne, že většinu stoupání zvládá téměř odmdesátkou a pouze padáky (Všenory-Jíloviště), které jsem na pajdě vyjížděl 32 km/h, zvládá rychlostí o 30 km výše. Jízda ve dvou, ač jsem z ní měl tak trochu strach po zkušenostech z padesátky, skůtru nedělá problém a zvýšenou hmotnost při jízdě téměř nerespektuje. A to mě jen potvrzuje, že kontruktéři dali přednost svižným přesunům před top speed.
Jinak optimální tempo na slušnější silnici je mezi osmdesáti až devadesáti kilometry – nejsem závodník. Maximálku jsem nezkoušel, pro mě není tak důležitá.Jízda je velice komfortní, menší kola rozhodně nejsou degradující, jak by se zdálo. Je to zejména díky charakteristice odpružení, která je stejná jako u dospělé motorky a na hony vzdálená tomu, na co jsem byl zvyklý na padesátce. Kotoučové brzdy na obou kolech umožňují bezpečné zastavení a zpříjemňují tak cestovatelský komfort. Vedení skůtru v zatáčkách je předvídatelné i při rychlejších průjezdech. Při nájezdu většího počtu kilometrů nepociťujete únavu.
Velikost nádrže a spotřeba paliva pod tři litry výrazně zvyšuje dojezd vozidla bez nutnosti častého tankkování tak, jak jsme tomu zvyklý u padesátek.
Co napsat závěrem. Stopětadvacítka je druhým stupněm v pomyslné hierarchii skůtrů a tak je to třeba brát. Dostatečný výkon na jízdu po městě i na cestování za město. Ale na cestování po dálnici je to přeci jen nouzovka.
V současné době existují dvě kategorie stopětadvacítek, levnější vzducháče, vycházející konstrukčně z padesátek a pak ty výrazně dražší, komfortní velké skůtry, které mohou být vybaveny i silnějšími motory. A mezi ty patří Grand Dink. Jeho katalogová cena je necelých osmdesát tisíc, v akci v Braníku můžete ušetřit 5.600 Kč a pak už je to zase o něco příjemnější.
Rozhodně záleží na Vaší kapse a na tom, co od stopětadvacítky očekáváte. Grand Dink patří svoji cenou zhruba do cenové půlky nabídky tuzemských prodejců skůtru. A za ty peníze je to dobrá volba.
Z mého pohledu hlavní přednosti skůtru jsou:
pružný motor
cestovatelský komfort
snadné ovládání
výbava
ochrana proti dešti
charakteristika „zpřevodování“
Jako zápory bych uvedl:
hmotnost
cena
otevření podsedlového prostoru při vybité baterii
Na závěr několik fotek:
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.